Lord z Bradavic

27. Snídaně

,,Ve pátek je volno." Nadhodil jednoho večera jen tak Severus.

,,Já vím, jsou oslavy jarní rovnodennosti." Harry odložil rozečtenou knihu a s tázavým výrazem pozoroval svého přítele. Severus pomalu kroužil svým vínem po bocích sklenici.

,,No, už dlouho jsem nebyl na svém panství a napadlo mě, jestli bys tam se mnou nechtěl strávit víkend." Pohlédl na svého mladého milence, který seděl vedle a jeho tvář ozařovala zář hořícího krbu.

,,Moc rád, jen se v pátek na chvilku zastavím v Doupěti, jestli ti to nebude vadit. Georg s Fredem mají narozeniny." Harry byl z té nabídky nadšený.

,,Samozřejmě, jen po mě nechtěl, abych šel taky." Zhrozil se na oko Severus.

,,Neboj se. Přece nedovolím, aby ti dvojčata podstrčila nějaký svůj nový výtvor. Ještě by ti vypadaly vlasy, a to bych asi nesnesl." S úsměvem prsty zajel do těch černých, sametových kadeří a vložil do nich něžný polibek. Severus to s pobavením sledoval.

,,Nevěděl jsem se, že máš tak rád mé vlasy, asi na ně začnu žárlit."

,,Tvé vlasy mám rád, sekne ti to. Tebe miluju." A své tvrzení stvrdil, když spojil jejich rty. Propletl prsty Severusovými vlasy, aby si ho přitáhl a prohloubil polibek. Severus vše ochotně oplácel.

,,Nikdy jsem si nevšiml, že máš prsten Lordů." Napadlo Harryho potom, co se jejich rty oddělili. Manor mohl vlastnit jen Lord nějakého rodu a on nevěděl, že má Severus titul. Severus vytáhl svou hůlku a poklepal si na pravý prsteník, na kterém se hned objevil prsten s růží probodenou kordem.

,,Zdědil jsem jej po svém dědovi lordu Elliahu Princeovi. Nikdy jsem celé jméno, ani titul nepoužíval, přišlo mi to zbytečné."

,,Měl bys jej nosit viditelný. S tvým jménem tvoří dědictví po tvém dědovi, tím že je budeš nosit mu prokážeš čest stejně, jako čest svému rodu, že někdo tak jedinečný je jeho dědicem." Pronesl Harry s úsměvem, svá slova, ale myslel vážně.

,,Nikdy jsem na tím takhle nepřemýšlel." Přiznal Severus a prohlížel si svůj prsten. Následně složil ruku zpět podél těla, ale prsten již nezakryl.

,,Jak se tedy vlastně jmenuješ celým jménem?"

,,Lord Severus Tobias Snape Prince Lloyd." Pronesl Severus své opravdu dlouhé jméno.

,,Lloyd?"

,,Má babička se jmenovala Elisabeth Lloyd, později lady Prince." Vysvětlil. ,,Jejich portréty jsou na Manoru, rád tě s nimi seznámím, jsou to úžasní lidé."

,,Rád poznám tvoji rodinu." Usmál se Harry. ,,Jen na rychlo zaskočím, předat dvojčatům dárek a pak, už budu celé volno jen tvůj." Zašeptal Harry svému milenci do ucha.

,,Jestli chceš, můžeš být v Doupěti i déle, mně to nevadí." Samozřejmě, že to Severusovi vadilo, ale nechtěl Harry vidět smutného, že nebyl u Wesleyů. Moc dobře si uvědomoval, že jsou pro Harryho jako rodina.

,,Vlastně tam chci strávit co možná nejméně času, protože tam nejspíš bude i Ginny."

,,Co se stalo?" Normálně by se o žádného z Weasleyových nezajímal, ale bylo vidět, že Harryho to opravdu trápí.

,,Nic, co by nevyřešil čas. Ginny za mnou přišla, tedy spíše si na mně počkala ve společence. Tak nějak se mi vyznala že mě miluje a že s ní mám chodit. Já ji odmítl s tím, že je pro mě jako mladší sestřička a nikdy nebude moct být více, protože jsem gay." Povzdechl si Harry.

,,Hádám, že to nevzala zrovna dobře." Nejen Harry byl velice žárlivý, jak už ukázal při nečekané návštěvě Malfoye seniora, ale i Severus měl majetnické sklony. Takže moc rád slyšel, že je mladá Weasleyová z krku.

,,Hádáš správně. Poštvala dokonce proti mně i Rona, dokud jsem mu to nevysvětlil, co se skutečně stalo. Proto tam nechci být déle, než bude nutné." Ještě teď si živě pamatoval, jak na něj Ron před snídání vystartoval s tím, že poslal jeho sestru odporně k ledu. A jak mu Harry dlouze všechno vysvětloval, než Ron konečně vychladl. Dokonce mu raději ukázal svoje vzpomínky, jinak by mu nejspíš nikdy opravdu neuvěřil, že to není tak, jak mu Ginny říkala.

Severus viděl ty smutné emoce, v jeho tváři. Pevně jej vzal do náruče a políbil na znamení, že jednal správně a že vše se jednou opět urovná.

~~~~~

,,Včera za mnou byly, pan Weasly, slečna Weasleyová a pan Potter se žádostmi o odjezd na tento prodloužený víkend." Oznámila Severusovi Minerva ráno při snídani ve Velké síni.

,,Jistě, dvojčata Weasleyova budou mít narozeniny. Chtějí odjet na jejich oslavu. Povoluji to." Odvětil Severus a napil se své ranní kávy. Vychutnával si její chuť na svých chuťových pohárcích.

,,Jak o tom víte?" podivila se Minerva.

,,Pan Potter se o tom zmínil."

,,Když je řeč o panu Potterovi," prohodila madam Pomfreyová ,,nepřipadá vám dne nějaký, jak to říct, zamyšlený."

,,Máš pravdu Poppy, skoro jako by byl ten chlapec zamilovaný." Potvrdila její domněnku s úsměvem Pomona Prýtová.

Vlastně se profesorka bylinkářství moc nemýlila. Harry byl duchem nepřítomný a přemýšlel nad tím, jak prožije následující volno, se svým milovaným.

,,Která pak to asi tak může být, že dokázala poplést hlavu takového kouzelníka." Zasmál se Horácio a rozhlížel se po studentkách, jako by se snad někoho snažil najít.

Severus loupnul pohledem po Minervě, které cukali koutky, jak se snažila v sobě dusit smích.

,,Bavíte se dobře." Procedil tiše mezi zuby.

,,Tak jako už dlouho ne." Profesorka přeměňování mělo opravdu co dělat, aby udržela aspoň trochu normální výraz.

,,No ať že to jakákoliv mladá dáma, rozhodně bych ji ráda poznala. Přeci jen musí být opravdu výjimečná, když se do ní Harry zamiloval." Usmívala se Pomona. Profesorka přeměňování, která akorát pila čaj při jejích slovech div všechen nevyprskla. Rozkašlala se a snažila se zklidnit a opět nevyprsknout smíchy.

,,Minervo jste v pořádku?" Optala se jí ošetřovatelka, jen co se profesorka uklidnila. ,,Severusi cítíte se dobře, červenají se vám tváře. Nemáte teplotu?" pokračovala Poppy. Na to Minerva opět rozkašlala, aby tak skryla svůj smích.

,,Jsem v pořádku, je tu jen moc horku. Spíše mám obavy o Minervu." Se zdviženým obočím sledoval svou zástupkyni, která se snažila opět dostat do role přísné profesorky, ale pohled na ředitelovi lehce narůžovělé tváře jí to dosti ztěžoval.

,,Řeknu vám Severusi," pronesla tiše, po tom, co se opět všichni věnovali své snídani ,,že takhle zábavnou snídani jsem v Bradavicích ještě nezažila." Severus na ni v odpověď jen tiše zavrčel. ,,Ale musím souhlasit s Pomonou, v jejím tvrzení, že pan Potter vypadá jakoby, se skutečně zamiloval." Pokračovala profesorka. Severus po ni hodil vražedný pohled, ale jeho narůžovělé tváře, mu ubíraly na účinnosti.