Lord z Bradavic

13. Obrazy

Harry byl skryt svým neviditelným pláštěm a následoval hlavního skřítka, který ho vedl ke komnatám Lorda Zmijozela. Harrymu bylo od začátku jasné, že to bude někde poblíž zmijozelské koleje. Kráčely právě po hlavním schodišti a Harry byl rád, že nepotkali moc studentů a ti které potkali si domácího skřítka nevšímali. Najednou uviděl, jak po schodišti vyšel Brumbál a šel přímo směrem k němu.

,,Co tady děláš a kam jdeš?" zeptal se Brumbál skřítka. Skřítek nijak nereagoval a pokračoval dál.

,,Okamžitě mi odpověz, jsem ředitelem Bradavici a ty jsi povinen mi odpovědět. Odpověz nebo si mě nepřej." Pohrozil mu tiše Brumbál. Skřítek se zastavil a koukal před sebe. Harry si neslyšně povzdechl. Cítil, že na schodišti jsou teď sami a tak, ovládl všechny obrazy v celé chodbě.

,,Albusi Brumbále," zahřmělo ze všech portrétů najednou takovým způsobem, že to snad slyšela celá škola ,,podle pravidel Bradavic, nesmí být domácím skřítkům nijak ublíženo. Pokud kterémukoliv zkřivíš i jen jediný vlas, postarám se o tom, abys toho litoval do konce života." Brumbál se zděšeně rozhlížel kolem sebe. Ve chvíli, kdy z nich spustil zrak, Harry vytáhl ruku z pod pláště, chytl skřítka za rameno a přemístil je ke vstupu do zmijozelské společenské síně.

,,Tak to nebylo zrovna příjemné." Řekl Harry a sundal si plášť. ,,Kdyby tobě, nebo kterémukoliv skřítkovi Brumbál nějak ublížil, okamžitě mi to řekneš, ano?"

,,Ano můj Lorde. Vstupem do komnat Lorda Zmijozela, je tato zeď. Pro vstup musíte použít Hadí jazyk." Řekl skřítek a ukázal na zeď na konci chodby.

,,Děkuji ti." Skřítek se uklonil a zmizel. Harry přešel ke zdi a zasyčel ,,otevvři sse,,.

Harry vstoupil a cítil, jak se za ním kamenná zeď zacelila. Byl ve vkusně vybaveném obývacím pokoji s krbem a koženými sedačkami a pohovkou. Stěny byly mechově zelené a polovinu pokrývala knihovna. V dalších místnostech našel pracovnu se čtyřmi prázdnými portréty, ložnici s velkou postelí a nakonec i laboratorium, které tolik hledal. Bylo vybaveno vším, co by mohl potřebovat. Zdi byly pokryty policemi plnými přísad. Harry k nim přešel a všechno co by se jim mohlo hodit a co budou potřebovat naskládal do brašny, kterou si vzal sebou.

~~~~~

,,Kde vlastně pořád lítáš Harry? Už tě skoro nevidíme." Zeptal se ho Seamus u večeře.

,,Chodím se učit k jezeru. Je tam klid." Odpověděl mu Harry s úsměvem.

,,Co je s vámi dvěma? Vždyť tu normálně spíte. Haló, vstávat." Zasmál se Neville a zatřásl s Ronem a Hermionou. Harry po nich hodil omluvný úsměv. Dnes při trénování je opravdu zřídil.

,,Jen jsme se s Hermionou celý den učili na NKÚ." Zalhal Ron a zazíval. Hermiona si unaveně položila hlavu na jeho rameno.

,,Myslím, že to s tím učením přeháníte, vždyť zkoušky jsou až za půl roku." Zakřenil se Seamus.

,,No právě." Vzdychla Hermiona.

~~~~~

Harry zaklepal a vstoupil do kabinetu lektvarů. Severus seděl za stolem a opravoval nějaké testy.

,,Ahoj," pozdravil Harryho a vstal ,,myslím, že bude lepší, když půjdeme do mých komnat." Harry přikývl a následoval ho. Přešly do útulného obývacího pokoje. V krbu příjemně praskal oheň a vyvolával velmi příjemnou atmosféru. Posadili se do křesel naproti sobě.

Harry s ním začal probírat možné změny a jednotlivé přísady lektvaru. Postupně vybalil všechny ingredience ze Salova skladu. Severus si přivolal rukavice a obdivně zkoumal baziliščí kůži.

,,Napadlo mě, že bychom ji použili, místo kůže zeleného, čínského jedového draka. Jak jistě víš, jeho kůže je vysoce jedovatá a není na ní přirozený protijed. Baziliškova kůže, je v podstatě stejná, ale její jed se dá zneutralizovat slzy fénixe, dobrovolně darovaných." Navrhl Harry a zazubil se na Severuse.

,,Ani nevíš jak moc rád bych věděl, kde jsi to všechno sehnal, ale vím, že mi to neřekneš." Na chvíli se odmlčel a zadíval se na Harryho svými onyxovými oči. Harrymu se rozlilo příjemné horko po celém těle. Tak rád by se toho muže dotkl, tak rád by pohladil tu jemnou tvář, tak rád by promnul ty černé vlasy ve svých prstech. Ale nemohl. Nesměl. Nemůže podlehnout.

,,Chtěl jsem se omluvit za ten včerejšek. Celou noc jsem nad tvými slovy přemýšlel a musím ti dát za pravdu, i když se mi to říká těžko." Zašklebil se Severus. ,,Slyšel jsi dneska ty hlasy? Nikdy bych si nemyslel, že by Brumbál byl schopen ublížit skřítkům." Řekl suše.

,,Ano, slyšel. Myslím si, že je zoufalej. I já cítím tu moc, která se rozléhá hradem a není mi to zrovna dvakrát příjemný. Chápu, že má strach i já se bojím, ale není správné, kvůli tomu ubližovat skřítkům." Harry se zatvářil zamyšleně.

,,Ano, Brumbál se bojí, ale ta moc nepatří Pánovi zla a to je snad to nejdůležitější. Nechápu ale, proč tak mocný kouzelník, neporazí Pána zla rovnou." Kroutil hlavou Severus.

,,To by mě taky zajímalo. Ušetřilo by to spoustu životů a bolesti. Ať už je ten kouzelník kdokoliv, podle mě je to slaboch a zbabělec. Má možnosti porazit Voldemorta, ale neudělal to. Je to ubožák." Odfrkl si Harry.

Severus se zamyslel. Buď se Harry snaží zakrýt stopy, že toho muže zná anebo s ním opravdu nemá nic společného. Pozorně si ho prohlížel, pohled mu sklouzl ke zlatému prstýnku na Harryho ukazováčku. Severuse bodlo v hrudi a pocítil žárlivost.

,,No né Harry, kdopak je ta šťastná co ukradla srdce samotného Vyvoleného." Zašklebil se Severus.

Harry nechápavě svraštil obočí a pak mu to došlo. ,,Ne, to není jak si myslíš. Je to památka po Siriusovi, navíc já a přítelkyně, dobrý vtip." Zasmál se Harry.

,,Ale co pak? To jsi tak neschopný si nějakou najít?" Dobíral si ho Severus.

Harrymu se ulevilo, že se Severus už nadále nezajímá o prsten. ,,Možná, že je to jen tím, že jsem ještě nikoho nehledal." Usmál se Harry. Se Severusem se cítil tak dobře, jako ještě s nikým, ale nemůže s ním být, nejde to.

Ahoj, mám na vás otázku. Tento příběh mám teď rozepsaný až do sedmnácté kapitoly. Takže buď můžu přidat všechny napsané kapitolu rovnou a nebo je budu přidávat postupně. Budu ráda za vaše vyjádření v komentářích.

lou