Lord z Bradavic

30. Prince

Jen co dorazil Severus na Manor, dal se na obchůzku svého panství. Hlavní sídlo, tedy spíše zámek se skládal ze dvou hlavních křídel a měl celkem tři poschodí. V každém rohu stavby a po bocích hlavních, obrovských dveří se tyčila malá věžička s ochozem. Zámek byl postaven v novogotickém slohu a byl jednoduše pohádkový. Když ho uviděl poprvé nemohl uvěřit, že skutečně zdědil něco tak impozantního. Připadal si tehdy jako ve snu, kdy stačí cokoliv a on se zbudí, opět ve své staré rozvrzané posteli v domě na Tkalcovské ulici.

Kolem zámku se rozléhali překrásné zahrady, o které pečoval starý skřítek Jermi. Zahrady byly vskutku překrásné. Posečený trávník, přenádherné záhony s ještě krásnějšími květy. Pán toho panství nejednou žasl nad Jermiho smyslem pro květiny a estetiky s jakou pečoval o zahrady. Upravené záhony, keře a stromy volně přecházely v les, který se rozprostíral v okolí panství. Napravo od sídla, kousek v lese se nacházelo přírodní jezero s tou nejčiřejší vodou. Bylo to místo, které Severus miloval. Tak tiché a poklidné.

Nedaleko panství, stála malá kouzelnická vesnička Fordsdale, která spadala pod panství a byla vázána rodu Princeů. Neměla více jak padesát usedlostí, ale její obyvatelé byly velmi přívětivý. Když byl Severus na Manoru čas od času zašel do městečka a občas i s obyvateli prohodil pár slov. Obyvatelé ho měli o přes jeho odměřenost rádi. Lord vládl nad svými statky pevnou, ale spravedlivou rukou.

Severus nejdříve zašel za skřítky a strávil s nimi nějakou tu chvíli. Všichni byly nadšeni, že ho opět vidí a málem ho ani ze své společnosti nepustili. Chtěli vědět o všem co se stalo, byly neuvěřitelně zvědavý. Severus jim s neochotou a velmi stručně vypověděl vše, co uznal za vhodné a požádal je, aby přenesli Harryho tašku do jeho ložnice.

Pak prošel stáje a po dlouhé době se zas osobně postaral o svého koně Fertora. Byl to překrásný Fríský hřebec, černý jako noc. Severuse uchvátil na první pohled, krásnější zvíře ještě neviděl. Pomalu kartáčoval, jeho černou, lesklou srst a už se těšil, až se sním projede. Jen doufal, že Harry bude stát o to, aby ho naučil na koni jezdit. Poté se svou pozornost přesunul k bílému anglickému plnokrevníkovi. Jmenoval se Lartis. Severus si stále pamatoval na tu radost v jejích očích, když jí koně věnoval k jejím sedmnáctinám. I o něho se Severus řádně postaral. Byl to to poslední, co mu po ní zbylo.

Následně prošel zahrady, a tak jako pokaždé musel před Jermim v duchu smeknout. Ještě zašel zkontrolovat své přísady, které měl uložené ve skladě. Ve sklepení zámku měl vlastní laboratoř, která zde byla zařízena už od jeho babičky, která byla též Mistryní lektvarů. Nechybělo v ní absolutně nic, Severus ji akorát dovybavil novějšími kotlíky a doplnil zásoby. Místnost to byla prostorná s vysokým stropem, ze kterého vysely lustry se svícemi. Po obvodu všech zdí se táhly police plné všemožných přísad a uprostřed dlouhé stoly pro přípravu lektvarů. Vskutku laboratoř hodná mistra.

Severusovi kroky nakonec vedli do knihovny, které se už od začátku svého příchodu vyhýbal, chtěl si to střetnutí nechat až na konec. Vešel do prostorné místnosti, ve které se nacházel krb a před ním rozestavená pohodlná křesla a pohovky. Po obvodu stěn byly vysoké knihovny, napěchované všemožnými knihami. Od učebnic, přes encyklopedie až po uměleckou beletrii. Přešel ke krbu a vzhlédl k obrazu který vysel nad ním. Na plátně byly vyobrazení dva lidé. Muž s černými vlasy i oči, který mu byl vzhledem poměrně podobný, až na jeho krátké vlasy a křivý nos. Vedle něho stála žena s rovněž havraními, dlouhými vlasy, ale její oči byly tmavě modré. Oba na něj hleděli se zdviženým obočím.

,,Ale, ale, to se podívejme, kdo pak si to vzpomněl, na naší existenci." Elliah Prince se s hranou nevěřícností podíval na svou ženu a ta jeho výraz naprosto opětovala.