Lord z Bradavic

11. Školní trest

Byl pátek, uběhli již čtyři dny od útoku a Harryho život se opět vrátil do starých kolejí. Zrovna měli lektvary a zadán jim byl felix felicis. Harry se rozhodl, že pro dnešek nechá svůj kotlík vybouchnout, aby se neřeklo. Už by jen stačilo, nechat lektvar přesně tři minuty povařit na mírném ohni a pronést nad ním magickou formuli. Harry trochu přidal oheň, aby se kotlík více zahřál, nepočkal tři minuty, ale čtyři. Pak hodil do kotlíku Scvrklofík, tak aby si toho nikdo nevšiml. Rychle uskočil a jeho kotlík trochu vybuchl a neškodná látka se rozprskla do okruhu dvou metrů.

,,Pottere, co jste zase s tím lektvarem udělal." Zavrčel Snape.

,,Asi jsem ho nechal vařit moc dlouho, Pane." Řekl Harry a snažil se vypadat vystrašeně.

,,Dnes večer v sedm školní trest, u mne." Poslední dvě slova zašvitořil a studenti Zmijozelu si posměšně odfrkly. ,,No skvěle." Pomyslel si ironicky Harry, bylo mu jasné že dostane školní trest, ale ne u Snapea.

~~~~~

V sedm hodin Harry zaklepal na kabinet lektvarů a znechuceně si ušklíbl. Když před nějakým časem přemýšlel na tím, jak by chtěl se Snapeem trávit čas, tak zrovna takhle to nemyslel.

,,Tak Vyvolený přišel v čas, jaké překvapení." Zašklebil se Snape a pustil ho dovnitř.

Harry se rozhlédl kolem a přemýšlel, v čem bude spočívat jeho trest. Snape prošel kolem něj, opřel se o stůl a probodával ho pohledem. Harryho trochu překvapilo, že se nesnažil o nitrozpyt.

,,Co jste dneska udělal s tím lektvarem?" zeptal se ho klidně Snape.

,,Jen jsem popletl dobu vaření, Pane."

,,Pottere, mám takový návrh. Přestanete si hrát na pitomce. Já moc dobře vím, že znáte přípravu tohoto lektvaru nazpaměť a správně, tak se přestaňte přetvařovat." Snape si ho důkladně měřil.

,,Pane profesore, nevím o čem to mluvíte. Dobře víte, že mi lektvary nikdy nešli." Harry tomu dal poslední pokus.

,,Tak znovu, přestaňte ze sebe dělat debila. Uráží to nejen mě, ale i vás. Tehdy, když jsem vám vzal ty poznámky, jste tam měl zapsaný naprosto přesný postup." Vysvětlil Harrymu.

,,Co po mě chcete?" nasupeně si Snapea přeměřoval.

,,Vím, že mi nic neřeknete a do hlavy se vám nedostanu. Chci, abyste připravil znovu ten lektvar a tentokrát nejlépe jak umíte."

Harry pokrčil rameny a pustil se do přípravy. Během přípravy ho Snape pozorně sledoval. Když byl Harry v půlce postupu, Snape si vyčaroval křeslo, usedl do něj a elegantně si přehodil nohu přes nohu. Harry v duchu zavzdychal. Musel mu to ten prevít dělat ještě horší. Snape se ho celou dobu vyptával na různé informace ohledně lektvarů. Harrymu to vadilo, ale co pak měl na výběr. Po hodině se otočil ke Snapeovi s hotovým lektvarem. Ten si ho převzal a s pozvednutým obočím ho zkoumal.

,,Naprosto bezchybný. Chápu proč si hrajete ve třídě na neschopného idiota. Kdyby se někdo ze Zmijozelu dozvěděl o vašich schopnostech okamžitě by o nich věděl i Pán zla." Konstatoval Snape. ,,Ale proč o ničem neřeknete Brumbálovi, vždyť jste mu vždy věřil?"

Harry to mu nemohl uvěřit povídal si se Snapeem, bez toho, aby mu nadával a byl na něj neustále hnusnej. Tohle si vždy přál. Ale teď si uvědomil co Snape chce.

,,Věřil jsme mu když jsem byl malý, bezbranný a vyděšený kluk, ke kterému se příbuzní chovala hůře než k domácímu skřítkovi. Měl jsem jen jeho a své kamarády, takže ano věřil jsem mu. Ale uvědomil jsem si, že mě vnímá jen jako zbraň vůči Voldemortovi. Nikdy se nestaral o to, co chci nebo jak vidím svůj život já. Proč mi nepomohl, když mě Dursleyovi bili a mučili hladem? Na oko se chová mile, ale jsem pro něj jen kluk, co má porazit Voldemorta a nezajímá ho nic jiného. Důvěřoval bych mu, pokud by on věřil mě. Jenže člověk, co vám věří, se nesnaží za každou cenu dostat vám do hlavy a nepošle svého přítele, aby vás neustále pozoroval a snažil se cokoliv zjistit. Jak jste sám řekl, já nic neřeknu." Vysvětlil mu s trpkým úsměvem Harry.

Snape k němu přistoupil a zkoumavě si ho prohlížel. ,,Nikdy bych do tebe neřekl, že dokážeš takto přemýšlet." Harryho zarazilo, že v jeho hlasu neslyšel ironii či sarkasmus ani posměšný tón. Snape to myslel vážně.

,,Máš nejspíš ve všem pravdu." Severus si ani nevšiml, že Harrymu tyká. ,,Nikdy mě nenapadlo, že tě Brumbál může vnímat jako zbraň. Myslel jsem, že se o tebe stará a celé dětství jsi měl vše. A ano, chtěl po mě, abych z tebe něco dostal, ale dělat to nebudu." Ten kluk má nejspíš ve všem pravdu a pro Severuse to bylo nepředstavitelné, že by Brumbál takhle mohl přemýšlet. Když to ale teď slyšel, musel uznat, že to tak bude.

,,Děkuji vám Pane. Jsem rád, že jste se tak rozhodl. Já na jednu stranu Brumbála chápu, že ve mně vidí zbraň, ale zapomněl na to, že jsem i člověk a navíc malý kluk."

,,Možná, že jsi mladý, ale přemýšlíš tak, jak to ani většina dospělých nedokáže." Severus chtěl Harrymu položit ruku na rameno. Ten však odskočil stranou.

,,Nepřeji si, abyste se mě dotýkal." Zavrčel Harry. Severus se na něj zaraženě zadíval, ale přikývl.

,,Co bude teď, já vám nic neřeknu, takže co po mě ještě chcete?"

,,Byl bych rád, kdybys mi pomohl s jedním výzkumem. Jsem si jist, že máš daleko lepší znalosti v lektvarech než já a byl bych rád, kdybys mi pomohl. Na oplátku Brumbálovi neřeknu už nic dalšího, co by proti tobě mohl využít." Nabídl mu Severus.

,,Platí." Souhlasil Harry.