Lord z Bradavic

33. Pravda

Rodina Barenttova se zvedla z pohodlných sedaček, když do místnosti vstoupil Arthur Weasley společně s mladým mužem. Harry však zůstal jen zaraženě stát a nepokrytě zíral na mladou, černovlasou ženu. Nikdy ji neviděl, ale něco mu na ní bylo nějak známé. Někoho mu tak moc připomínala. Jen, jen si nemohl pro Merlina vzpomenout koho.

Žena si zřejmě jeho zmatení nevšimla a přešla k němu. „Vy budete nejspíš Lord," usmála se na něj podávajíc mu ruku. „Jmenuji se Marien Barenttová, těší mne, že vás poznávám."

„I mně je potěšením," opětoval Harry zdvořile pozdrav. Marien... Marien... kde to už zatraceně slyšel!

„Stalo se něco?" otázala se žena, když si všimla jeho zkoumavých pohledů.

„Ne nic, jen mi někoho neskutečně připomínáte a já jednoduše nemohu přijít na to koho," pousmál se Harry. „Nic si z toho nedělejte." Harryho pohled se přesunul na zbytek rodiny.

„Jistě, tohle je můj manžel, Jonathan," pokynula Marien na hnědovlasého muže, který byl oblečen do jednoduchých džín a mikiny. Obličej neměl ničím výjimečný, ale přesto měl na tváři milí výraz, na kterém prostě něco bylo.

Když si Harry poddával s mužem ruku poznamenal: „Jste mudla."

„Ano," pronesl odhodlaně muž.

„V pořádku, jen sem to prostě řekl není to nic špatného. Moje matka byla sama mudlorozená ."

Muž na to pokýval hlavou a uvolněně se pousmál.

„A toto jsou naše dcery," pokývala žena na dvě děvčata, která stála po jejich boku.

„Alex," představilo se starší děvče a nabídlo mu ruku. Harry ji přijal a se šibalským úsměvem se sehnul a vtiskl ji na hřbet ruky lehkou pusu.

„Těším mě," pousmál se, když dívka vyvalila oči a tváře jí zahořely.

Druhá dívka se představila jako Anna a i jí Harry pozdravil stejným způsobem, jako její sestru i když ruměnec na jejích tvářích nebyl tak patrný.

Když se všichni usadili do křesel a sedaček, zeptal se Harry na otázku, kterou nejspíš všichni očekávali: „Tak co Vás k nám přivádí? Pan Weasley mi řekl, že u Řádu hledáte Útočiště, mě zajímá proč?" dokončil svůj dotaz, opřel se v křesle a pozoroval Barenttovi.

„Těžko se mi o tom mluví," začala žena, uhnula pohledem. Bylo očividné, že se kvůli této záležitosti cítí nepříjemně. Lehce se ošila a pokračovala: „můj... můj bratr je jedním z Voldemortových Smrtijedů. Mám strach o mou rodinu, a i když jsem bratra už mnoho let neviděla, stále se obávám že nás může vypátrat," povzdechla si Marien a sklopila zrak zpátky do země.

Harry mlčel. V jeho hlavě se objevila naprosto šílená myšlenka. Ještě jednou si ji pořádně prohlédl. Byla vysoká, byla bledá, měla havraní vlasy a... a ty nejčernější oči, které snad ani nemohly být skutečné. To jméno...Marien. Můj bratr je smrtijed.

Ne to je, to je naprosto šílené. Harry prudce vstal a přešel k ženě, která teď sebou lehce trhla, jak se k ní tak prudce přiblížil. Zahleděl se jí upřeně do oči. Nepoužil nitrozpyt, nepotřeboval to. Jen potřeboval vidět pořádně ty oči...

Šok. Harrymu se zadrhl dech, jak se to všechno spojilo dohromady. Bylo to jednoduše nemožné a přesto to byla pravda, byla to realita. Ty oči znal. Bylo to oči muže jehož miloval.

Harry se ztěžka posadil zpět do křesla, ze kterého před chvílí tak náhle vstal. Promnul si obličej a povzdechl si.

„Jste sestra Severuse Snapea." Nebyla to otázka. Holé konstatování, té šílené reality. Harrymu připadalo, jako kdyby život snad už nemohl být vrtkavější než právě v tomto okamžiku.

Žena se zarazila. „Vy-, ale jak-, nepoužil jste Nitrozpyt."

„Severusova sestra?" dostal ze sebe Arthur Weasley, který doteď vše jen nečinně pozoroval. Netušil že ten muž má sestru. Vlastně, tak jako většina lidí o něm nevěděl skoro nic.

Harry jen přikývl.

„Jak to víte? Nemůžete to vědět," kroutila hlavou Marien. Vypadala vystrašeně, dlouhé prsty se jí zarývaly do opěrky křesla.

„Jste svému bratrovi podobná, ale hlavně máte stejné oči..."

„Chcete mi říct, že jste mě poznal podle očí?! A jak vůbec víte jaké má můj bratr oči? Je to Smrtijed!" skočila mu do řeči Marien.

„Severus o vás mluvil," pokračoval Harry, jakoby Marien nic neřekla. „Vyprávěl mi jak miloval svou malou sestřičku. Jak ji chránil před jejich otcem. Jak dělal první poslední, aby šla do Krásnohůlek a nemohli ji tak ublížit Poberti. Jak se o ni staral. A jak ho pak jeho sestra opustila, bez jediného slova, aniž by si nechala cokoliv vysvětlit." Harry mluvil pomalu hlasem, ostrým jako břitva. Jeho slova byla tichá, přesto jakoby každé bylo úderem kladiva. Bylo to od něj kruté, uvědomoval si to. Ale ještě horší bylo, opustit člověka, který nemá nikoho jiného bez jediného slova, bez možnosti vysvětlení. To se nemělo stát, ne v rodině.

„C- co? Vždyť je to Smrtijed. Nebylo co vysvětlovat!" vyprskla rozhořčeně. Pak se zarazila. „Jak Vám to mohl říct? Je to Smrtijed! Tohle je past!" zasyčela a vytáhla hůlku. Chvějící se rukou mířila přímo do Harryho ledově klidné tváře, zatímco se roztržitě rozhlížela kolem sebe. Její manžel byl v okamžení po jejím boku a jejich dcery vyděšeně ztuhly na svých místech.

„Tohle není žádná past," pronesl Harry klidně. „A váš bratr není Smrtijed."

„CO?!" vyprskla. „Vždyť sem našla ten odporný plášť a Smrtijedskou masku a nezkoušejte mi tvrdit, že nebyla jeho."

„Severus byl špeh," promluvil Arthur, který začínal chápat o co jde.

„Š- špeh?" zašeptala Marien. Vypadala naprosto omráčená těmi slovy. „Ale proč mě nehledal? On by mě našel kdyby chtěl."

„To by jste měla slyšet od Severuse," řekl Harry. „On by vám měl tyhle věci vysvětlit, ale jedno vám řeknu. Nikdy na vás nezapomněl a stále vás velmi miluje.

„Vy víte kde je?" zeptala se tiše a sklonila hůlku.

Harry se pousmál. „Ano, je na Manoru. Přemístím vás tam, jestli chcete."

„Byla bych ráda." Odpověděla Marien. Harry přikývl a postavil se.

„Byl bych rád, kdyby jste se o tom, co jste se dneska dozvěděl Arthure, nikomu neříkal," požádal Harry pana Weasleyho. „Víte jak je Severus háklivý na soukromý život."

„Jistě," pousmál se Arthur. Se všemi se rozloučil a letaxoval se domů, do doupěte.

„Stoupněte si prosím do kruhu a chytněte se za ruce." Harry si sám stoupl mezi Marien a Alex, a i on obě chytl za ruce. Ta Alexina se mírně zachvěla.

„Připraveni," otázal se Harry pro jistotu, a když všichni přikývli, svět se s nimi zatočil.

Ehm... ano, ano chápu. Své vysoce iritující neaktivity jsem si vážně vědoma... Ovšem vezměte v potaz (či ne, je to jen a jen na Vás) že v Biu je napsané varovaní předem, i když musím uznat, že asi na Wattpadu vytvořím nový rekord v podobě nejdelší doby strávené nad psaním příběhu. 

Dobře, uznávám, tohle je hrozná omluva...

-lou-