Lord z Bradavic

23. Daň

Harrymu se sevřelo srdce, když viděl, jak na Severuse útočí nejméně sedm smrtijedů. Jeho milovaný byl vyčerpaný, Hábit měl místy promočený krví a vypadalo, že se za chvíli ani neudrží na nohou. Harry skočil před něj a chránil ho vlastním tělem. Smrtijedi odletěli několik metrů daleko. Harry jediným mávnutím ruky, všechny Voldemortovy stoupence spoutal a omráčil. Udělal by i víc, ale musel se postarat Severuse.

,,Odveďte je, dělejte si s nimi, co chcete." Oznámil Harry Řádu. Harry pohlédl za sebe a dech se mu zastavil. Severus ležel na zemi, naprosto vyčerpaný a raněný. Harry jej vzal do náruče a přenesl zpět do svých komnat.

Dursleyovi byly usazeni na jedné z pohovek a lehce sebou trhli, když se Harry opět objevil i se Severusem.

,,Pane, co má tohle znamenat!?" ,,Kde to jsme?!" překřikovali se manželé Dursleyovi.

,,TICHO!" zavrčel Harry. Dursleyovi zbledli a opět se posadili. Vycítili, že asi není na jejich otázky vhodný čas.

Mladík je už nevnímal, teď mu šlo jen o jeho lásku. Se Severusem stále v náruči se usadil na druhou pohovku a rychle si přivolal všechny potřebné lektvary. Opatrně do Severuse dostal lektvar síly, dokrvovací lektvar, lektvar proti bolesti a povzbuzující lektvar.

,,Je mi to tak líto Severusi. Kdybych byl rychlejší. Nedokázal jsem tě ochránit. Omlouvám se..." Harrymu po tváři tekla osamocená slza. Stále dokola šeptal omluvná slova. On ho neochránil. On mu slíbil, že ho ochrání a neudokázal to. Zklamal ho.

Seslal na Severuse diagnostická kouzla. Opatrně vyhrnul pravý rukáv a naskytl se mu pohled na opravdu nepěknou a bolestivou ránu. Opatrně po ní přejížděl dlaní a rána se pod jeho doteky zacelovala. Lektvary konečně zabrali a Severus otevřel oči a zahleděl se na Harryho. Jemným pohlazením mu setřel tu jednu slzu, která pomalu tekla po smutné tváři. Mladší kouzelník rychle ošetřil i ránu na holeni a usadil se vedle svého milence. Severus ho chytl za ruku a stiskl.

,,Omlouvám se, já, měl jsem tam být. Měl jsem tě chránit. Slíbil jsem ti to. Je mi to tak líto..." Harry byl umlčen Severusovými rty v hlubokém polibku. Objal svého zmijozela a přitáhl si ho blíž k sobě. Po chvíli se od sebe oddělili.

,,Tak už dost Harry. Jsem v pořádku a nic mi není. Musel jsi zachránit své příbuzné a také jsi to udělal. Nic jsi nepokazil. Smrtijedi, jsou poraženi a teď už na cestě do Azkabanu. A zachránil jsi mě, tak si odpust ty pitomé komentáře." Usmál se Severus. Harry mu úsměv opětoval. Nejraději by ho znovu políbil, ale věděl, že to by jeho příbuzní asi nesnesli. Nebyly moc tolerantní, co se gayů týče. Severus si konečně prohlédl rodinku, která je s vytřeštěnýma očima pozorovala.

,,Petúnie." Kývl na pozdrav Severus.

,,Snape, co se to tady děje, kdo je ten muž?" Vřískala už zase teta.

,,Jsem Harry teto, trochu jsem se změnil. Voldemort měl v plánu vás unést a mučit, aby mě zabil. O jeho plánech jsme se dozvěděli dříve a zasáhli jsme." Vysvětlil Harry.

,,Nevím, kdo jste pane, ale rozhodně nejste náš synovec." Zavrčel strýc Vernon. Harry si povzdechl přivolal si prsten iluze. Nasadil si ho.

,,Tento prsten vytváří iluzi mé staré podoby. Když ho mám nasazený, vypadám jako před rokem a půl, vlastně jen před půl rokem." Vysvětlil Harry a prsten si opět sundal.

,,Mám hrozný hlad a ty by jsi se měl také najíst. Musíš mít z boje hrozný hlad." Konstatoval Harry. ,,Dobby!" V mžiku se před nimi objevil domácí skřítek.

,,Dobrý večer, Lorde, Pane řediteli, Dursleyovi. Jsem rád, že jste vy i Pan ředitel v pořádku. Co si bude Lord Harry Potter přát?"

,,I tobě hezký večer Dobby. Prosím, přines nám dva silné vývary a nějaké lehké občerstvení."

,,Jistě můj Lorde." Dobby se usmál a zmizel, aby se o pár chvilek zase objevil i s jeho objednávkou.

,,Kde to jsme?" zeptal se zaražený strýc.

,,A co tu dělá Snape?" zeptala se teta s odpudivým výrazem.

,,Jsme v Bradavicích, konkrétně v komnatách Lorda Nebelvíra. Severus je můj partner, jak jste si jistě již všimli a ředitel školy." Vysvětli Harry.

,,Tys byl vždycky vadnej. Nejen kouzelnická stvůra, ale i hnusnej buzík." Posmíval se Dudley. Smích ho přešel v momentě, kdy byl odmrštěn na zeď a pod krkem ho svírala tvrdá dlaň.

,,Zvažuji, že bych v Bradavicích povolil výuku zakázaných kleteb. A zřejmě jsem i našel vhodnou výukovou pomůcku." Zavrčel Severus ledovým hlasem a Dudly zbledl a začal se třást. Petúnie vykřikla a Vernon se snažil neohrabaně ředitele zastavit. Harry byl, ale rychlejší.

,,Severusi, nestojí ti to za to." Přešel ke svému milenci Harry. Chytl jej za rameno a donutil ho, aby jeho bratrance pustil. Severus mu jen velmi neochotně vyhověl a opět usedl na pohovku i s Harrym.

Dudley fňukal a nechal se utěšovat svými rodiči, že má naprostou pravdu. Petúnie ho odvedla opět k pohovce.

,,Ještě jednou se dotkneš mého syna tak..."

,,Tak co?" skočil Severus do řeči strýce Vernona. ,,Nebude tady bezdůvodně Harryho urážet. Měli by jste si vzpomenout, že vám docela nedávno zachránil vaše bezcenné životy."

,,Já si myslím, že důvod měl." Zavrčel Vernon.

,,A jaký Pane Dursley? Co vám přijde špatného na lásce mezi dvěma muži?" otázal se Sal.

,,Copak vám to připadá normální pane? Je to odporné, zvrhlé a nepřirozené. Není to nic víc, než hnusná úchylka." Řekl s odporem strýc.

,,Tak to jste hloupější, než jsem si myslel. V našem světě, je to naprosto tolerováno a podporováno." Řekl Godrik.

,,Ale vždyť je to zvrhlost." Oponovala zděšeně teta.

,,To si nemyslím, připadám vám jako zvrhlík madam?" otázal se Godrik.

,,Ne, vždyť vy jste naprosto normální." Řekla Petúnie. Salazar přešel do Godrikova portrétu. Godrik se na něj vřele usmál a přešel blíž k němu. Sal ho chytl za pas a přitáhl si ho do vášnivého polibku. Po chvilce se od sebe oddělil, ale Sal stále držel Godrika jednou rukou kolem boků.

,,Jak jste sama řekla madam, jsem naprosto normální. Tak takhle berte i vašeho synovce. Jak řekl Severus, zachránil vám život a dokonce vám chce věnovat jedno ze svých sídel, jako útočiště, než skončí válka." Usmál se Godrik.

,,Ano, chtěl jsem vám nabídnout místo v jednom z mých menších sídel. Nahází se v lesích na pokraji Skotska. Je to osamocené sídlo, samozřejmě chráněné ochrannou bariérou." Řekl Harry. Už se nechtěl bavit o své orientaci.

,,Kde bys ty sebral sídla? Určitě kuješ nějaké pikle, jak se nás zbavit."

,,Jmenovali jsme Harry naším dědicem a stanovili Lordem z Bradavic. Opravdu Vám chce pomoct." Řekla Helga. ,,Tak ho laskavě přestaňte urážet. Jsme s Harrym spojeni, je naše rodina, takže tím urážíte i nás." Dopověděla ledovým hlasem.

,,Tak dobře." Utrousil strýc. Harry se zvedl, chytl Severuse za ruku a vytáhl ho na nohy.

,,Měl by sis jít lehnout. Musíš odpočívat. Hned budu zpátky." Severus se na něj usmál a šel do ložnice. Harry se otočil ke svým příbuzným a přemístili se.