Lord z Bradavic

22. Příbuzní

Měsíce ubíhaly rychlým tempem. Prosinec se přehoupl v Leden a následně Únor. Vše probíhalo, jak mělo. Řád s pomocí nového vůdce potlačil veškeré útoky Pána zla. Smrtijedi a další Voldemortovi následovatelé ho začali opouštět. Harry se Severusem a Salazarem vymysleli mast, která dokázala odstranit znamení zla a tak už si Voldemort nemohl dělat nárok na své bývalé smrtijedy. Harry si byl jistý, že do konce prázdnin bude s Voldemortem navždy konec a byl šťastný. Měl někoho, koho z celého srdce miloval a Severus miloval jeho. Byly spřízněni, byly pro sebe stvořeni, byly a boudu tu pro sebe už navždy.

Voldemort byl vzteky bez sebe, jeho armáda se každým týdnem menšila. Nevěděl, co má dělat. Nemohl toho Lorda přemoct. Alespoň, že ho ten zmetek nemůže zabít, to svede jen Potter. A to byla Tomova jediná jistota. Musí toho kluka chytit a zabít dříve, než ho Lord oslabí až moc. Měl plán a věděl, že díky Potterovu nebelvírskému srdci vyjde.

Harry akorát seděl na pohovce, opřený o Severuse ve svých komnatách. Oba si četli a popíjeli čaj. Užívali si volné soboty a byly spolu. Za okny poletoval ve večerním šeru sníh, v krbu praskal oheň a oni byly spolu. Dokonalé.

,,Lorde, chystá se útok." Ozvalo se zrcátko. Samozřejmě. Něco tenhle klid prostě muselo zkazit.

,,U Merlina! To snad není pravda. Proč smrtijedi útočí vždy v noci?" povzdychl si Harry. Chápal to, ale štvalo ho to, hlavně v týdnu, když měl druhý den vyučování. Vstal a odložil knihu.

,,Musíme jít."

,,Já vím." Zamručel Severus a vtiskl Harrymu letmí polibek, než se přemístili.

~~~~~

,,Smím vědět Alastore, co zde dělá pan Malfoy." Otázal se Harry, když společně se Severusem vstoupili do jídelny plné lidí. Bělovlasý muž stál u linky a zkoumavě si měřil nově příchozí.

,,Lorde to on nám donesl zprávy o dnešním útoku." Vysvětlil Alastor.

,,Je vám doufám jasné pane Malfoy, že bez nitrozpitu vám nic neuvěřím." Zdvihl jedno obočí Harry.

,,Ano Lorde. Počítal jsem s tím." Harry jen přikývl a ihned si prohlédl mužovi vzpomínky. Byl trochu rozhozen tím, co se dozvěděl. Teď si byl už na sto procent jist, že Voldemort je v kocích.

,,Voldemort za půl hodiny chystá útok na Dursleovi. Doufá, že je přijde Harry zachránit a on ho zajme a zabije dříve, než bude už moc oslaben. Chystá do boje většinu svých stoupenců." Vysvětlil Harry všem nastalou situaci.

,,Voldemort chce, co nejrychleji zajmout Potterovi příbuzné. Pak by mu poslal zprávu, aby přišel." Dopověděl Malfoy.

,,Dobrá, jsem rád, za vaše jednání pane Malfoy." Harryho to ovšem nijak nepřekvapilo. Lucius byl krysa, vycítil, že nestojí na vítězné straně a rychle přeběhl. ,,Ale budu vás muset poslat, z této místnosti. Jednoduše vám nevěřím. Snad to chápete, budu vás celou dobu sledovat." Lucius pokrčil rameny a odešel do knihovny. Harry zabezpečil celou místnost před odposloucháváním a dali se do plánování.

Po dvaceti minutách, se všichni postavili do kruhu. Chytli se za ruce a Harry všechny přenesl doprostřed Kvikálkova. Skupina se ocitla v ulici, kde byly všechny domy na chlup stejné a jediné, co je rozlišovalo, byly velká domovní čísla. Skupinka stanula před domem číslo čtyři.

,,Čekejte venku. Odvedu Dursleyovi a hned se vrátím." Harry bez ohlédnutí vyrazil do domu. Domovní dveře se před ním rozlítli a on vstoupil do domu. Vše bylo stejné a na něj dolehl ten známá vůně toho domu. Vydal se po schodišti k ložnicím svých příbuzných. V kročil do Dudleyho pokoje a viděl, jak jeho bratranec sedí zády k němu. Byl naprosto zabraný do nějaké bláznivé hry na svém počítači.

Harry k němu přistoupil. Nevšímal si jeho vyděšeného výkřiku a za nadloktí ho táhl do ložnice svého strýce a tety. Rozrazil dveře a vstoupil do místnosti. Manželé se okamžitě probudili a pohlédli na vetřelce, který né moc šetrně držel jejich syna.

,,CO TO MÁ BÝT, OKAMŽITĚ PUSTTĚ NAŠEHO SYNA." Zařval Vernon a on i Petúnie se k nim hnali. Harry Dudleyho pustil a postrčil ho k jeho rodičům.

,,Za pár minut zde proběhne útok na vaši rodinu. Pokud chcete přežít, musíte jít se mnou." Pronesl Harry naprosto klidným hlasem.

,,KDO SI MYLSÍTE, ŽE JSTE. NIKAM S VÁMA NEPŮJDEME." Zavřískal strýc a chtěl se na Harryho vrhnout. Ten ho ale spoutal na místě. Ven ku se objevil první záblesk a z nebes se začali snášet černé postavy.

,,Myslel jsem, že vám více záleží na vašich životech a na životě vašeho syna, ale zřejmě jsem se pletl" S tím se Harry otočil a měl se k odchodu, kdyby ho nezadržel hlas jeho tety.

,,Ne, neodcházejte. Zachraňte našeho Dudlanká."

,,Dobrá. Chytněte se mé ruky. Hned!" Dursleyovi ho uposlechli a on je přenesl do svých komnat.

,,Pokuste se je uklidni, když tak zavolejte Dobbyho." Řekl jen Harry zakladatelům a přemístil se zpět do Kvikálkova.