Lord z Bradavic

6. Shledání

Harry stál před nádražím King's Cross ve své skutečné podobě. Na sobě měl dobře padnoucí formální oblek a dlouhý černý kabát. Vstoupil do hlavní síně nádraží a hned poznal několik členů Fénixova Řádu, přestrojené za mudly. Všiml si Alastora, Remuse a Tonksové a nepochyboval, že je tu ještě někdo další.

Usmál se sám pro sebe, šel kolem nich bez povšimnutí. Zastavil se u přepážky zhluboka se nadechl a prošel na druhou stranu. Hned si ho všimli Ron s Hermionou a vedle nich i ,,Dohajzlu!" Snape. Hned se k němu obrátili. Harry na nic nečekal a vystřelil pryč. Za sebou cítil Snapea, který ho pronásledoval. Rychle zahnu za další přepážku a nasadil si prsten. Přesně v okamžiku, kdy dorazil Snape se schoval za roh přepážky a mávnutím ruky si změnil oblečení. Z váčku vytáhl kufr a Hedviku a vydal se směrem ke svým přátelům.

,,Harry, takže si se sem opravdu dostal, ale jak?" zeptala se Hermiona a chystala se ho obejmout. Harry rychle ucukl.

,,Hermi, nemám moc chuť na objímání, špatně sem spal a jsem hrozně rozlámanej. Dostal jsem se sem s pomocí tátova pláště." Zalhal opět Harry, nelíbilo se mu, že svým přátelům musí lhát, ale jinak to nešlo.

,,Pottere, já Vám na tu lež neskočím. Ostatní z řádu by si vás všimli." Zavrčel Snape, který se tu znenadání objevil.

,,Opravdu jsem se sem dostal s pomocí pláště. Jak bych to měl tedy podle Vás udělat jinak?"

Snape něco zavrčel a odpochodoval. Jen co si byly jisti, že je Snape pryč se rozchechtali na celé kolo. Pak nastoupili do vlaku a povídaly si o prázdninách.

~~~~~

Vstoupili do Velké Síně a sedli si na svá obvyklá místa u nebelvírského stolu. Večeře probíhala dobře. Nikdo se Harryho pom nevyptával a on byl za to rád. Pohled mu sklouzl k učitelskému stolu. Albus Brumbál si ho zkoumavě měřil a Snape ho probodával pohledem. Harry cítil jak se oba snaží dostat do jeho hlavy. Odvrátil pohled a usmál se.

,,Čemu se směješ Harry?" zeptal se Neville.

,,Tak se podívej na Snapea, jak na mě nasupeně zírá." Zaculil se.

Cítil jejich pokusy ještě dalších deset minut, pak to oba vzdali. Pro Harryho to bylo až směšně jednoduché. Vzpomněl si jak na něj útočili všichni čtyři zakladatelé najednou.

Když se chystali do společenské síně nebelvíru, řekl všem, že se chce ještě sám projít po hradu. Přátelům se to sice nelíbilo, ale nechali ho. Harry šel do sedmého patra.

Sundal si prsten a cítil, jak se jeho moc spojila s hradem. Zavolal si hlavního domácího skřítka. Zjevil se před ním starší skřítek, v šedém povlečení. Hluboce se mu poklonil.

,,Velice mě těší Lorde z Bradavic. Vycítili jsme Vaší přítomnost. Přejete si něco?" 

,,Potřeboval bych, aby skřítci o mé přítomnosti nikomu neříkaly a ani nikomu neřekli, kdo ve skutečnosti jsem. Chci aby se ke mně chovali i nadále jako k Harry Potterovi když budu ve své skryté podobě." Pronesl svůj požadavek Harry.

,,Jistě můj Lorde." Poklonil se opět skřítek.

,,Mohl bys mi prosím ukázat rodinné komnaty Lorda Nebelvíra?"

,,Samozřejmě můj Lorde. Následujte mně." Skřítek se otočil a vedl Harryho zpět k nebelvírské věži.

Harry byl rád, že zatím nikoho nepotkali. Vždy když prošli kolem nějakého portrétu osoba v něm se mu uklonila a slušně pozdravila. U pár obrazů se zastavil a poprosil, aby se k němu i nadále chovali jako ke studentovi, pokud bude mít podobu Harryho Pottera. Když nechápali, předvedl jim iluzi a oni slíbili, že jeho přání roznesou i ostatním portrétům na hradě.