Lord z Bradavic

17. Bezvědomí

Severus cítil, jak leží v měkké posteli, jak ho někdo pevně objímá. Pomalu otevřel oči a spatřil před sebou tvář toho tajemného Lorda, do kterého se tak bláznivě zamiloval. Jeho tvář byla naprosto uvolněná. Severus lehce přejel, po vystouplých lícních kostech a prstem sklouzl na plné rty. Vzhlédl a jeho oči se střetli, s těmi tmavými, zelenými drahokamy.

,,Dobré ráno." Pousmál se Harry. Otočil se na záda, přitáhl si Severuse na svou hruď a objal jej. Vychutnával si pohled do těch černých tůní.

Severus se zasmál a políbil jej. ,,Přijde mi to naprosto šílené. Zamiluju se do někoho, koho neznám a on nezná mě."

,,A jak víš že tě neznám? Jmenuješ se Severus Tobias Snape a je ti třicet sedm let. Tvá matka byla čarodějka a otec mudla. Byl jsi zařazen do zmijozelské koleje. Tvá nejlepší kamarádka byla Lili Evansová-Potterová, se kterou jsi se kamarádil už od dětství. Byla, ale zařazena do nebelvíru stejně jako James Potter, za kterého se provdala. Ve škole jsi byl jedním z nejnadanějších žáků a měl jsi celou školu jisté potyčky s Poberty. Stal jsi se jedním z nejlepších Mistrů lektvarů na světě. V současnosti jsi ředitelem zmijozelské koleje a vyučuješ obranu a lektvary."

,,Jak to všechno víš?" vyděsil se Severus a trochu se odtáhl. ,,Jak mě může ten muž takhle znát?"

,,Znám tě Severusi a ty mě taky a opravdu dobře. Jednou zjistíš kdo jsem a pak ti i dojde proč tohle všechno vím. Nemusíš se mě, ale bát. Nikdy bych ti neublížil a ani nikdo jiný už ti nikdy neublíží." Harry si ho přitáhl zpět a láskyplně ho políbil. Severus se tomu poddal. Věřil tomu muži, i když mu to připadalo šílené .

,,Myslím Pane profesore, že je nejvyšší čas vstát. Za patnáct minut vám začíná výuka." Zavrněl mu do ucha Harry.

,,U Merlina!" Severus vyskočil, jakoby do něj uhodil blesk, začal lítat po pokoji a hledal své oblečení. Harry se zasmál, vstal a mávnutím ruky je oblékl. Pak mu ještě vrazil krátký polibek a přenesl jej přímo před učebnu. Byl si jist, že tu nikdo nebude, zkontroloval to. Usmál se, naposledy jej políbil a přemístil se.

~~~~~

,,Tak co? Jaká byla noc?" zeptal se ho Ron, když si k němu Harry přisedl na obraně.

,,Skvělá. Ještě teď jsem celej rozlámanej." Zasmál se Harry, Hermiona vyprskla smíchy a Ron ji následoval.

,,Pane Pottere, můžete třídě povědět co jste říkal svým kamarádům? Také se chceme pobavit." Ušklíbl se Snape, který právě vešel do učebny. V hodinách se k Harry stále choval stejně, aby to působilo normálně.

,,Omlouvám se Pane, ale neřeknu, to my rovnou dejte školní trest nebo strhněte body" Řekl klidně Harry.

,,My snad nejsme hodni, humoru Vyvoleného?"

,,Obávám se, že třída a ani vy nejste zvědav, o čem se mi v noci zdát." Řekl a usmál se na Severuse.

,,Dnes v osm školní trest v mém kabinetu. Zrovna pracuji na novém lektvaru a ještě jsem neměl možnost jej vyzkoušet." Posměšně se usmál a sedl si za katedru.

,,Dnes se budeme učit patronovo zaklínadlo." Podíval se na Harryho a v jeho očích uviděl strach? Ale proč, vždyť patrona vyčaroval už ve třetím ročníku. ,,Toto kouzlo slouží jako jediná ochrana proti mozkomorům. Zaklínadlo zní Expecto Patronum." Ze Snapeovi hůlky vytryskla bílá záře a po učebně se najednou proháněla bílá laň. Harry rychle přemýšlel, co má dělat.

,,Tak teď to zkuste vy. Vzpomeňte si na tu nejšťastnější vzpomínku, kterou máte a pokuste se vyčarovat patrona." Všichni začali mumlat zaklínadlo a snažili se o vytvoření patrona. Ronovi a Hermioně se to povedlo okamžitě, samozřejmě díky Harryho tréninku. Harry jen stál v rohu učebny, držel hůlku před sebou a byl zticha. Předstíral, že se mu nedaří patrona vykouzlit a huhlal zkomolené zaklínadlo.

,,Pane Pottere, měl jsem za to, že jste patrona již vyčaroval anebo to zase byly jen přehnané zvěsti o vaší moci." Posmíval se mu Severus, skryl tak svoje rozpaky. ,,Proč toho patrona nevyčaruje?"

,,Nejspíš to byly, jen nepravdivé zvěsti Pane." Řekl schlíple. Snape hodinu ukončil a zavolal si Harryho k sobě, počkal až se třída vylidní.

,,Proč si nevyčaroval patrona?"

,,Nemůžu ho vyčarovat." Odpověděl Harry a chtěl utéct, ale Severus ho popadl za zápěstí. Ten dotyk byl trochu divný, ale Snape to nevnímal.

,,Mám toho dost, okamžitě vyčaruj patrona!" Harry se škubnutím ruky vyprostil, ze sevření.

,,Proč?!"

,,Buď teď vyčaruješ patrona, nebo mi vysvětlíš, proč ho nemůžeš vyčarovat!"

,,Prostě nemůžu, nikdy ti má tajemství nevadila."

,,Ale teď to narušuje tvoji výuku!" Severus toho měl dost. Trpěl mu ty jeho tajnosti, ale nestrpěl, aby omezovaly jeho vzdělání.

,,Moc se omlouvám." Hlesl Harry. Vytáhl hůlku a spoutal profesora. Severus se bránil, ale nemělo to cenu. Harry opatrně docouval ke dveřím a vyběhl z nich.

Severus cítil, jak sevření povolilo. Vyběhl ze své učebny, ale jakoby se po Harrym slehla zem.

~~~~~

Harry šel pomalu směrem ke sklepení a po dlouhé době tam šel nerad. ,,Tohle bude ještě složité." Povzdechl si. Najednou ucítil, mu něco těžkého spadlo na hlavu. Harry náhle už nic nevnímal. Cítil jak se propadá do temnot bezvědomí.