Lord z Bradavic

10. Patron

Týdny plynuly a září se přehouplo na říjen, dny se staly monotónním stereotypem. Harry se vždy po vyučování odebral do komnaty nejvyšší potřeby, kde si udržoval svou fyzičku a trénoval své umění. Vždy chvilku po sundání prstenu cítil, jak po něm Brumbál a občas i Snape hledají. Musel se tomu usmát. Poprosil komnatu, aby se nikomu za tu dobu, co tu bude nezjevovala.

Hned první den svého tréninku vyčaroval patrona a vyvalil na něj oči. Místo aby se před ním zjevil jeho dvanácterák, zjevilo se podivné zvíře. Byl to obrovský lev, s křídly orla, byl zbarven do barev jezevce a vydával syčivý zvuk. Z tlamy mu kmital hadí jazyk. Byl to překrásný tvor a Harry z něj byl unešený. Sal mu vysvětli, že je to nejspíš díky jejich spojení. Harry se procvičoval v lektvarech i magii, díky komnatě měl docela dobré prostředky.

Brumbál i Snape už se nepokoušeli o další nitrozpyt a Harry za to byl rád, neskutečně ho to otravovalo. Snape ho v hodinách ostražitě sledoval a Harry se snažil nijak nevyčnívat. Všechny své lektvary nějakým způsobem trochu pokazil tak, aby nikdy lektvar nebyl dokonalý. Někdy ho pokazil víc, někdy míň. V obraně se nijak zvlášť neprojevoval, využíval pouze základní kouzla a zaklínadla a co nejmenší magickou sílu.

Harry zrovna docvičil a chystal se do svého provizorního lektvarového rohu v komnatě, když v tom uslyšel hlasy ze svého zrcátka. Vytáhl jej a pozoroval, jak se jídelna postupně zaplňuje.

,,Pán zla se za hodinu chystá zaútočit na malou mudlovskou vesnici jménem Anternhorn. Jedná se o větší útok. Chce ji zničit do základů." Oznámil Brumbál.

,,Musíme se rychle spojit s co nejvíce členy, kdo všechno je schopen jít?" zeptal se Remus.

,,Weaslyeovi, Dora, Alastor, Fletcher, Kopál, Hagryd a doufám, že i ty Remusi. Zkusím ještě někoho sehnat, ale pokuste se, alespoň zamezit, co největším škodám." Řekl Brumbál a čekal, dokud všichni nepřikývli, že rozumí, pak ukončili shromáždění a všichni se šli připravit.

Harry zkontroloval své okolí, nasadil si prsten a vyrazil do knihovny. Hledal Hermionu, o které věděl, že tu bude.

,,Hermiono, musím jít. Proběhne útok. Nemějte strach, až to skončí hned se vrátím a vše vám řeknu." Zašeptal jí, když ji odtáhl do prázdné části knihovny. Přikývla. Harry na nic nečekal a šel směrem ke svým komnatám. Zkontroloval okolí a vešel dovnitř. Vše ve zkratce vysvětlil zakladatelům. Převlékl se a přemístil se na místo boje.

~~~~~

Objevil se v lesíku, na pokraji malé vesničky tak o padesáti domech. Ucítil po vesnici schovaných tak patnáct členů řádu. Už teď věděl, že jich je moc málo, aby sami odrazili takový útok.

Doprostřed ulici se začali snášet smrtijedi a odněkud se objevilo hejno mozkomorů. Cítil, jak se okolní vzduch ochladil. Nehodlal na nic čekat. Do boje šel bez hůlky, aby ho podle ní nikdo nemohl poznat. Vykročil pomalým krokem z lesíku a vedle něho kráčel jeho obrovský patron se složenými křídly. Nechal rozvolnil svou magii, aby pohltila celé městečko. Když si ho mozkomoři všimli, vyrazili lačně k němu. To už se objevili i členové řádu. Pustili se okamžitě do boje se Smrtijedy.

Harryho patron se rozeběhl naproti mozkomorům a ti proti němu neměli šanci. Harry ho roztočil kolem sebe, takže teď jako blesk obíhal ve velkých kruzích kolem něj a odrážel všechny mozkomory. Harry kráčel dál klidně ulicí blíž ke skupince asi dvaceti Smrtijedů, na které stále útočili docela neúčinně členové řádu.

Harry ani nemrkl a pokračoval dál, když na něj začali útočit. Nejdřív po jednom, ale nakonec se většina Smrtijedů soustředila výhradně na něj. Metaly po něm jedno útočné kouzlo za druhým a Harry je všechny hravě odrážel. Zastavil se asi dvacet metrů od skupinky. Pozvedl jednu ruku a všude se náhle rozhostilo ticho. Smrtijedy se nebyly schopni pohnout a jediným pohybem byl obrovský lev, který kroužil a odrážel poslední mozkomory. Najednou se všichni začali zmítat a křičet v bolestné agónii. Harry napadl a prolomil mysl všech najednou a ukázal jim velikost své moci. V mysli jim vytvářel ty nejhorší představy jaké ho napadli a i na Smrtijedy toho bylo moc.

Zrovna vymyslel, jak je navždy odradit od Smrtijedy od jejich konání, když se ho pokusily napadnou členové řádu. Je útoky odrazil, všechny jediným mávnutím ruky odzbrojil a spoutal na místě, takže se nemohly hnout. Upřel zpět svou pozornost na vřískající a svíjející se zloduchy před sebou a nechal je pocítit všechnu bolest, kterou kdy způsobili.

,,Teď jsou vaši." Pronesl mocný hlasem, mířeným ke členům řádu. Povolil jejich pouta a zrušil svého patrona. Otočil se na patě a kráčel zpět k lesíku. Cítil, jak k němu běží rozzuřený Alastor s Remusem a metají jednu kletbu za druhou. Prudce se otočil, až kolem něj jeho vlasy zavířili a hrozivě se mu zablýskalo v očích. Alastor s Remusem se zarazili pár metrů od něj. Harry nechal, aby všichni pocítili nezměrnou velikost jeho moci. Když zbledli byl si jist, že pocítili.

,,Už jste pochopili, že není moc účinné ani moudré metat mi kletby do zad?" zavrčel na ně a přemístil se.

~~~~~

Členové řádu přepravili chycené Smrtijedy na Ministerstvo. Bylo na ně opravdu odporný pohled, někteří si ukousali jazyk, jiní si vyškrábaly oči a někteří byly prázdni a bez života. Všichni členové dnešního útoky se okamžitě z Ministerstva letaxovali do bradavické ředitelny.

Brumbál opět seděl za stolem s velmi starou knihu a probíral něco se Severusem.

,,Albusi, něco se stalo, přivolej myslánku, nedokážu ti to vysvětlit." Brumbál kývl a přivolal požadovanou myslánku. Pošuk si vytáhl vzpomínku na boj a vložil ji do nádoby. Albus se nahnul a ponořil do ní obličej. Během patnácti minut, co Brumbál zkoumal vzpomínku se všichni ošívaly a rozhlíželi se kolem, protože cítili tu samou mocnou magii jako před necelou hodinou. Albus vynořil hlavu z myslánky a na obličeji měl zděšený a zároveň překvapený škleb. Ústy hýbal nahoru a dolů jako leklá ryba.

,,Brumbále, ten muž je někde poblíž, cítíme jeho magii." Řekl Alastor a rozhlížel se kolem.

,,Ano Alastore, je někde v Bradavicích, ale jeho moc prostupuje celým hradem. Od začátku školy cítím jeho magii. Se Severusem, jsme po něm pátrali, ale nic jsme neobjevili. Za poslední týdny, se jeho moc objevila vždy během odpoledne, zmizela kolem večera a pak se opět objevila, až do pozdní noci. Nevěděli jsme, ale o koho jde, teď alespoň známe jeho podobu." Pokynul Severusovi, aby si též prohlédl vzpomínku.

,,S tím muže jsem mluvil." Vyjekl Severus, když si prohlédl vzpomínku. ,,Potkal jsem ho ve vedlejší uličce v Příčné ulici. Zahlédl jsem Pottera a následoval jsem ho. Ten muž stál v uličce, kam Potter zabočil, ale po tom spratkovi jakoby, se slehla zem. Zeptal jsem se toho muže, jestli ho neviděl, když řekl, že ne, pokusil jsem se o nitrozpyt, ale nebyl se schopen cokoliv zjistit. Ten muž je Mistrem nitrobrany a také jsem si všiml, že nosí čtyři prsteny lordů."

,,To není možné. Není záznam o nikom, kdo by měl více jak dva. Musel si se zmýlit Severusi." Řekl Alastor.

,,Severus má pravdu." Potvrdil Arthur Weasley. ,,Potkali jsme ho v Krucáncích a kaňurech jak kupuje učebnice pro šestý ročník. Když přebíral knihy, taky jsem si všiml, že má na každé ruce dva prsteny. Netušil jsem, ale že to jsou prsteny lordů."

,,Tvrdil, že je kupuje pro svého bratra. Znal naši rodinu a Hermionu." Dodala dvojčata.

,,Taky jsem ho viděl na nástupišti, když jsme čekaly na Pottera. Vyšel z přepážky a hned jak si mě všiml rychle kráčel pryč. Zabočil za přepážku a zmizel." Odfrkl si Snape.

,,Ano, Severus má pravdu. Vzpomínám si, že toho muže jsem viděla na nádraží." Vzpomněla si Nymf.

,,Brumbále, je možné, aby nějakým způsobem opět povstal Merlin?"

,,Vím, kam míříš Remusi. Strávil jsem více jak dva týden všelijakým zkoumáním této otázky. Ne, není to možné a navíc, podle všech informací, co máme, ani Merlin neměl takovou moc." Pronesl dutě Brumbál. ,,Prosím, teď běžte. Potřebuji ještě něco probrat se Severusem." Rozloučil se s nimi ředitel a počkal, až všichni dotyční odejdou.

,,Mám pocit Severusi, že jsme našli toho, kdo Harryho všemu naučil."

,,Jak ho ale to všechno naučil za dva měsíce?" nechápal Severus.

,,To opravdu netuším, ale musíš se s Harrym sblížit co možná nejdříve."

,,Ano, Pane." Zabručel Severus. Nebyl z té představy zrovna dvakrát nadšený.