☠️ Přízrak už vstává. Přízrak z říše snů již energii nasává. Cítí to. Cítí tvůj strach. Klepe se destička šach. Srdce sevřené, láskou neznalé. Do drápů snáz jej chytí, už svazuje ho temnou nití. Křik a pláč rozléhá se po okolí. Co myslíš si, stvůru nářek neskolí. Už obepíná tě, cesty není zpět. Slyšíš v hlavě srdcervoucí zpěv. Není to zpěv však. Toť křik duších jiných. Obkličuje tě jako zlověstný mrak. Vidět přestáváš, přes oči temný provaz dostáváš. Hmat nemaje, ten nezmizel, odňat byl z tvých rukou. Obepínají je krvavé bonzaje. Kap...kap. Nevidíš, ale přízrak vkradl se ti do mysli, jak vypadá ty víš. Oči hluboké, jen černé studny. Cítíš řetězy ze zlata ukuté. Pro jejicho ústa slov nenacházíš, k temným myšlenkám tvá hlava přichází. ,,Co jsi.!" Ptáš se, ty nevíš? Viditelné to není? Taký přízrak, přemýšlej, z čeho stvořený? Tvůj pohled na věc se mění. Stvůra stvořená jest z lidské závisti, z neochvějné nenávisti, z ohavných činů lidí, už chápeš, proč u tebe bestie slídí? Zdvyhá drápy, výš a výš. Skličuje tě úzkost v srdci tvém. Nechť na hranici uhoříš. Nah, to milost pro tebe by byla. Tu nenajdeš na místě svém. Stvůra dokonává své dílo. Není cesty zpět. Vynechává ti paměť. Tvé činy dohnaly tě již. Tvůj osud se naplňuje. Ten křik slyš. Drápy blíží se, do temného podsvětí svého odnesou tě. Není cesty zpět. Stále tvůj křik rozléhá se. Za chvíli již ticho jen zbude. Není cesty zpět. Kap ... kap ...☠️
Prý namachrovaný egoista 🍄
