Neslyší tě. Křičíš příliš potichu. Nedostane se k jejicho uchu. Mlč. Už ani slovo. Začne to vše na novo. Uzavři to. Zamkni. Ty emoce zbytečné, zanikni. Příliš otevřel jsi srdce své. Rozdrásaly jej drápy hrabivé. Nech se omotat kvítím trnitým, dlaň obrazem pokryta zrnitým. Sám sobě démonem, sám sobě andělem. Nechť tak jest. Vykročil jsi příliš. Svému osudu se přibliž. Krátká vzdálenost mezi tebou a světem. Daruj svou lásku obětem. Krvavá bonzai mečem přeťata. Není zde nouze o kata. Okovy na dříve ruce volné, však jsou nezkrotné. Neovládneš je. Samy vznikaly, samy zanikaly. Bodáš do kvítí už tak zbarveného do ruda. Do očí měsíční svit svítí, z kraje blíží se obluda. Uleháš na zem stříbrnou, nohy v jezírku čirém. Nechť starosti uhynou v plameni ohně z tvého srdce planoucí. Prosí tě, po duši prahnoucí. Už stát. Krok zpět. Nic už nebudou ti brát. Ani smítko. Ani kapku slzy. Jsi ještě nevinné dítko. Sám kráčej v tichosti vpřed. City zavři hned a ze svého příběhu zatutlej svět.
Prý namachrovaný egoista 🍄