Plazí se, plazí se k tobě v této temné době. O teplo duše žádají. Nedávej jim ho. Stálo by tě to draho. Strach máš. Vytrhává ze země rostlinu lilie. Rosa sráží se jí na listech. Trochu života z ní upije. Vykrade pokladnici, klepe na dveře světnici. Klepy klep. Podlaha černou tekutinou zalitá. Obloha zdá se zrnitá. Oči neposlouchají tě. Přišli. Jsou tu. Dravec klove tě do rtu. Třese se lilie, hadí kůží nás ovije. Čas dotéká, tvá krvavá bonzai se zalyká. Zachraň ji. Neutíkej. Nůž do kůže se ti zaryje, tvůj bílý šat krví zalije. Bolestný výkřik dere se ti z úst. Zbaběle ocas mezi nohy stáhl a pryč zdrhl. Nechal jsi ji napospas silám temným. Slzy přicházejí k očím modravým. Ruce vztahují do černoty bonzai uvrhují. Se svým osudem smířená, okovy přikovaná, do klece zavřená. Trny v dlaních bodané, srdce dávno zaprodané. Ztratila naději. Už nespatří své kvítí. Na nebi hvězdy svítí. Však ona je nevidí, oblačné panenky její ke kotníkům se upírají. City zmrazené, všechny lidmi kradené.
Prý namachrovaný egoista 🍄
