Tvá duše umírá, poslední plamen naděje zhasíná. Trní do srdce se zatíná. Klepeš se. Nemáš úniku. Krvavá bonzai řítí se do zániku. Zazděná ledem. Obklopená chladem. Stříbrnými okovy spoutaná. Hlava ti třeští. Neposlouchají. Jest zrazená. Jen svou vlastní hrdost vnímají. Neposlouchají. Tu bolest tvou nevidí. Ze stolu ji smetou, oštěpy kůži posetou. Utéci se snaží. Však najdou ji zas. Ničící její kras. Zuby zarývá do kůže Sněhurky. Padají listy ze sakurových plantáží. Ruku vztahujíc, prudce přitahujíc. Lano kolem krku svazujíc. Křičí. Do očí bodá jehličí. Nic je nezastaví. Svou lásku zataví. Krvácí. Tělo svíjí se, však každý se odvrací. Křičí. Jizvy zanechávají. Kde jsi stvůro, kde jsi. Prosící o pomoc ji drásají. Zachraň svou bonzai krvavou. Pláče trpící v koutě. Zarůstá kvítím trnitým. Pohledem hledí zrnitým. Rána smrtící, svíci poklidnou zabíjící. Kapka černá padá na zem. Kap...kap. Noc vystřídá den. Křičí. Čas nevnímajíc. V rukách hvězdy blikajíc. Ve dlaních diamanty uzavírajíc.
Prý namachrovaný egoista 🍄
