🌿 Za oknem sedíš, do prázdna hledíš. Na sklo kapky deště dopadají. Slyšíš, jak bubnují. Mizí stejně rychle jako emoce tvé. Mizí pryč, někam do dáli. Prásk. Udeří v bleskové míli. V hlavě ozývá se ti vzpomínka, jak se ti smáli. Smáli se za tvé vnímání. Tvé city rychle odhání. Uzavíráš srdce své do té skleněné truhlice. Už nevypustíš ani kapku. Ani kapku emoce. Nebaví tě stále lidské nálady. Říkali, že drahé jsou jak poklady. To lež vše byla. Nevěříš. Tahle realita tě změnila. Ty chyby nečinils, to oni rozlámali srdce tvé na části, nebudeš již zažívat takové strasti. Cvak. Zámek zaklapl. Víko od truhlice zamčeno jest. Toť pro ně trest. Hledají tvé emoce, nenalézají. Dochází jim následky činů jejich. S ranami od tebe odcházejí. Teď vracíš jim ránu. Vytvořil jsi mezi vámi skálu. Nastavil jsi zrcadlo jim. Teď civí, vítr z plachet sebrán. Vypadají jako mrtví. Z tebe krvavá bonzaje se stala. Štěstí ze srdcí vzala a do skleněné truhlice uzavřela. 🌿
Prý namachrovaný egoista 🍄
