Na kameni sedící do úplňku hledící. Růžové listí vánkem proudí. Na druhé straně slunce se probouzí. Ona stále blouzní. Realitu jinou žije. Utíká než ji had jazykem ovije. Schovaná za onou zrůdnou obludou. Dech zrychlený, v dálce hlas flétny zní. Kouzelný. Ke spánku poutá. Lana jsou přeseknutá. Melodie ukolébává pryč od všeho ji krade. Na hvězdách usedává, tvá jediná milovaná. Pláče. Vidí bolest ve světě. Ta zabíjí bonzai krvavou. Jiným světem vytvořená. Šeptá ti do ucha, že čas není to vzdát. Utrpení tvé sebrala, sobě samotné darovala. Sbohem. Odchází. Odchází žít ke svému oází. Zády jest otočena. Hmátl po ní. Nepustil. Cítí se přiškrcena. Okovy spoutána. Odloučení nechce lilii dát. Bez ní nedokáže stát. Zatěžká křídla kamení. Křišťály duhové kapou přes líce. Uvězněnou stala se kytice.
Prý namachrovaný egoista 🍄
