🌹 Kvetla růže, kvetla sama. Mezi čirou temnotou jako života dáma. Trní cizé obepínalo. Přísun slunce zamezilo. Silná byla jako žádná před ní. Překonala vše, bez pomoci tvé. Padalo na ni kamení. Ledová rosa srážela se na listech. Ve středu jedovatých doteků. Sahaly na zakázaných místech. Trhaly a drásaly ty ruce cizé. Svalovaly na ni vinů svých skutků. Ona však kvetla dál. Vlastním trnům jed darovala. Nepozvané podrásala. Bez milosti, bez krutosti. Bez citu a reality. Vše cizé strach dostalo, z její cesty zmizelo. Rostla si dál nerušeně. Všechny jiné růže obklíčit snažily se ji. Ona pohlédla na ně nevzrušeně. Pohled smiřující jako oheň plápolající. Nechaly ji být. Dle příběhu léta ubíhala, však čas jest relativní. Žádná doba nemíhala, jen rudá růže modrou se stala. Modrá znakem milostivým, čistým jako zem rosou pokrytá. Mlhou zakrytá. Objevit může jen ten, kdo srdce z diamantu má. Září jako záře polární, však nikdo ji nevidí. Časná jako raní svítání, přec nikdy v přesný čas není. Lásky má na rozdání, přec žádnou nevlastní. Prázná jako vyschlá studna, přec plná, plná pokladů. Nehledej, nenajdeš. Pozoruj a uvidíš. City vyjádřit neumíš, nemusíš, přec jen srdce rozdávané, z ruky do ruky podávané. 🌹
Prý namachrovaný egoista 🍄
