Víly tancují a svítí. Tomu se říká kvítí. Tančí na louce lesní. Kolem bludičky poletují. Zář modravá, větrnice zkuhravá, schovaná jest v tenké průrvě. Víly třepetavé křídly prozpěvují. Malé hvězdy bělavé z nich padají, violky vonné zasévají. Pěšina lesní září zakrytá stříbrnou. Král noční oblohy své paprsky chladivé sesílá. Temné stíny v rozích uhynou. Svíce na oltáři zhasíná. Však okřídlené Zvonilky hymnu večerní vyhrávají. Zahrada má duhová usíná. Flétna boje s harfou svádí. Jemné melodie zvonivé říší listnatou klopýtají. Studánky říční do spánku nostalgického upadají. Křišťálová semínka blyští se na lící. Obyvatelé vznešení svá houkání vydávají. Třepetalky na hladině průzračné pobíhají. Králové parohatí čistě kapradí přechází. Utichá temná skulina. Naplněná tvá číše zlatavá. Záchvěv bílého chmýří ti na ádié zamává. Zavírej branky bělavé. Překřižuj démony smýkavé z vlákna motýlího tkané. Smráká se na předměstí, violky na tvářích už odvál splín.
Prý namachrovaný egoista 🍄
