🍃Volá tě k sobě. Volá tě meluzína. Táhne tě ven v této době. Okna pokrytá ledem. Otevíráš dvířka, vpouštíš ji dovnitř. Usedá k tobě, celou místnost zanesla sněhem. Zimou se třeseš, nohy ti zamrzají. Okenice se samovolně otvírají. Plíce máš ledu plné, srdce v modrou kostku promění se. Čirou oblohu temnota pohltila a nářkem zahltila. Mihne se zlověstný blesk, udeří do místa jest rukou nechráněné. Všimnes si, že přichází rozbřesk. Rozbřesk krutý jako střepy kamenné. Zařezávají se ti do dlaní. Emoce tvoje odhání. Láska a štěstí ve vteřině zmizí, srdce ryzí už nevlastní cit. Propadáš se do světa temného přec nemáš strach. Víš, že tady nenajdeš už skrýš. Po zemi kutálí se hrách. Není hrách zelený jako tráva zbarvený. Malé kuličky stříbrné blíží se k tobě. Necítíš. Nad tebou vřava probíhá. Rudá královna vítězný post přebírá. Necítíš. Jen přihlížis, nechceš být součástí dalšího utrpení. Tvou pravici had omotává, jed do těla ti předává. Tvé oči zaklesnou se na čiré boznai. Necítíš. Nevnímáš tu čirou nádheru. Nahoře všichni sledují operu, operu bez zpěváků, bez energie, jen utrpení. Had omotává ti ruce, svazuje dohromady. Ztěžknou ti jsou jako kamení. No tak probuď se. Není pozdě! Tvá mysl větu pronese. Takhle nechceš skončit, takhle na uzdě. Necítíš. Zavalit nechal ses bolestí, nepamatuješ smích ratolestí. Vstávej. Nepadej. Bonzai chrání tě. Ona ta poslední na světě. 🍃
Prý namachrovaný egoista 🍄
