Sněhurčina kůže bílá, tvou myslí probíhá bonzai krvavá, nedá ti spát, sbohem ti nechce dát. Schovávej se. Utíkej. Životem se prosmýkej. Opustit ji nedokážeš, myslíš si že když lásku jí ukážeš, odpuštění dostaneš. Kytici však zlost pohltila a srdce celé jí překryla. Tělem rozhostilo se jí zklamání, to láskyplná slova nesmyjí. V jejích očích zneužil jsi věrnost, jenž dala ti. Rozsudek smrti sám sobě jsi podepsal a krvavé bonzai se upsal. Stín tě pronásleduje, strach v tobě hnije. Otáčíš se, každý krok těžší pro tebe je. Noční můry tě probouzí, tvář černou máš od sazí. Zoufalost tě pohlcuje, obrátil jsi proti sobě jedinou, co byla ti oddanou. Nejsi hoden slitování, smrtihlav ti na rameni usedá, tvá modrá lilie uvadá. Ve snech navštěvuje tě jedovatý had. Zuby zatíná, kůži ti protíná, teplá tekutina se valí po tvé líci. Na nebi světlo měsíce září. Paprskem na tebe míří, táhne tě k sobě Sněhurka. Pohltí tě. Už nebude sama na světě.
Prý namachrovaný egoista 🍄
