Sype se před očima šedý prach. Krví proudí strach. Příšera našla tě. Sám již jsi na světě. Do výše zvedajíc, růže kolem krku dávajíc. Trny se zařezávají. Slaná voda stéká ti po tváři. Zlaté okovy na kotnících září. Zlomené tvé srdce na dvě poloviny. Hráli si s ním. Hráli celé dny. Strunu po struně vyrvali. Že neublíží slibovali. Lži, lži a lži. Nelítostně zneužili. Šlehali hady po krvavé bonzai. Chránit se snažila. Meče s nimi zkřížila. V očích diamanty se lesknou. Po modré květině zastesknou. Odnáší tě do dáli. Nese do náruč mrazivému králi. V bezpečí nacházíš se. Tvá duše klid našla a cesta k tobě zhasla. Ona trpící. Svíčku pod dlaní hasící. Oheň mezi prsty dusila. Cítí, jak bříška prstů spálila. Zapomíná. Vzpomínky z mysli mizící, všechny bolestí křičící. Jednu po druhé odnesla pryč od lidí. Chce plout k místům neprobádaným. Sní o pokladech zakázaných. Strhnout provazy z ruk. Žít sama svůj svět vlastní bez sítí kamenných. Najít místo, kde neruší dech ostatních. Místo bohaté na třpyt krystalcích. Stříbrný kroužek měsíční nitě dávajíc. Čirý leknín v jezírku svitem osvíceném plujíc.
Prý namachrovaný egoista 🍄
