Houpe se tam a zpět. V dálce slyšet je kouzelný zpěv. Nestálá jest. Jednou tak, podruhé onak. Zelením porostlá, růžemi pokrytá skrývá spousty tajemství. Ani ten nejčistější se je nedozví. Vítr ji ovívá bránu k ní zakrývá. Houp houp. Laskavý hlas teď žalostně zní v slzách se utápí. Zvedá se, na houpačku usedajíc do rukou motýla chytajíc. Listy sakury před oči jí padají. Myšlenky vzpomínají. Opustila vše, aby štěstí našla své. Milující nikdy nezapomínající. Smutní. Smutní pro lásku, jenž nedostalo se jí. Dopisy psávala srdce své ti dávala. Ledový chlad z ní vychází daleko předaleko zachází. Vše co mohla zmrazila, není cesty k ní. Nechce být nalezena, všem před očima zmizela. Houp houp.
Prý namachrovaný egoista 🍄
