🤍Padá listí sakury. Ona stojí sama hledící do prázdna. Kolem těla zmije omotána, svazuje ji, dech ubírá, milý cit v ní zmírá. Dříve oči modré teď do běla zbarvené. Ústa prázdná nemající slov. Troubení oznamující lov. Lov na čisté jeleny chytající hieny. Ránu na hrudi cítící meč zkrz na zkrz mající. Duše z ní vyprchává, had více se smotává. Zuby zakusující, cestičky života jedem plnící. Do vzuchu se zdvyhá, šat černý má. Sněhurky kůže, rty rudé jako nejsladší růže. Ladně ruku natahujíc přiběhl ji chytajíc. K zemi vrátil ji zpět. Meč vzal, zlomil přes koleno. Hádě již vytrženo. Zachránil svou bonzai krvavou. Oči zpět jako drahokamy modrou barvou. Láskyplně usmála se na svého zachránce. On jest jediný, co sám sebe riskoval. Tím ji si k sobě přikoval. Oddaná mu zůstane. Jejich pouto nic nepřetrhne. Rozdílní jako slunce a měsíc a přesto stejní. Blyští se hvězdy srdce. Upřímné to štěstí, co ti dva spolu sdílící. Závist okolí nestřelí dvě stříbrné nitě v jednu žijící.🤍
Prý namachrovaný egoista 🍄
