Mikaelsonová (Pozastavené)

1.kapitola

Ráno jsem se probudila a strašně moc mě bolela hlava, nikdy mě tak moc hlava nebolela od doby co jsem upírka. Naposled co si pamatuji, že jsem společně s Elenou a Bonnie šly do nějakého klubu v Las Vegas. Zajela jsem si rukou do vlasů a pomalu jsem vstala, až teď jsem si všimla, že mě někdo drží za pas. Zatraceně já jsem nahatá! S kým jsi se to proboha vyspala Caroline? Máš vůbec rozum? Opatrně jsem vstala, ať ho nevzbudím a šla jsem směrem do koupelny. Naštěstí v koupelně byly dva čisté ručníky, takže jsem si ten jeden vzala a v klidu jsem se osprchovala. Najednou jsem však uslyšela, jak někdo dost nahlas zaklel a potom bušení do dveří. Ignorovala jsem to a rozhodla jsem něco udělat se svými vlasy. Bouchání do dveří už přestalo a slyšela jsem, že něco hledá. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla jsem pouze v ručníku, který byl obmotaný okolo mého těla ven. Když jsem však uviděla toho s kým jsem se vyspala, tak moje srdce vynechalo poslední úder. Tohle nemůže být pravda. Nemohla jsem se vyspat zrovna s ním. On se na mě díval taky překvapeně, ale na jeho tváři byl úšklebek, který dokáže udělat pouze on.

,,Co tady zatraceně děláš, Klausi?" štěkla jsem na něho naštvaně a očima jsem rychle hledala svoje černé šaty, kabelku a boty. Hlavně jsem potřebovala najít svůj mobil. 

Původní hybrid mlčel, ale cítil jsem jeho pohled na svém těle, protože jsem se právě zohnula, aby z pod postele vyndala svoji kabelku, kterou jsem tam zahlédla. Ano! Byl v ní ji mobil a byl nabitý. Rychle jsem ho zapnula a hned na mě vyskočilo několikrát zpráv a zmeškaných hovorů od Eleny a Bonnie, ale potom jsem se zarazila nad poslední fotkou v galerii. Byla jsem tam já a Klaus, jak jsme se líbali. Další fotka byla dvou prstenů s papíry, které jsem hned poznala. ,,Myslím si, že už ti došlo co tady dělám, lásko," ozval se jeho hlas a já jsem se na něho prudce otočila. ,,Očividně jsme se včera večer vzali" ukázal na svoji ruku, kde byl nádherný prsten, hned jsem se podívala na svoji ruku a měla jsem tam naprosto stejný prsten.

,,Tohle je nějaký špatný sen, že ano? Za chvilku se probudím a všechno bude naprosto normální," zamumlala jsem hned. Zajela jsem si rukou do vlasů. ,,Pojď se mnou, jdeme se nechat rozvést." 

,,Ty snad nestojíš o to být moje manželka?" ozvala se za mými zády. ,,Navíc myslím, že bys takto neměla chodit mezi lidi," hned mi došlo, že mám okolo sebe stále ručník. Najednou jsem ucítila jeho dotek na mých zádech. ,,Ani si neumíš představit jak moc mě mrzí, že si z té noci nic nepamatuji, lásko. Moje záda mluví jasně o tom, že jsi si to užívala a tvůj krk a záda značí o tom, že jsem si tě velice dobře označkoval."

,,Půjdu se obléct a ty se taky padej obléct!" štěkla jsem na něho. On se tomu pouze zasmál, ale nic nenamítal. Posbíral si svoje oblečení a jenom v boxerkách se vydal do koupelny, kde jsem ještě uslyšela sprchu. Zajela jsem si rukou do vlasů a povzdechla jsem si. Tohle je určitě pouze noční můra, která brzo skončí. 

Já jsem mezitím našla svoje šaty a boty, oblékla jsem si to. Trošku jsem se upravila a čekala jsem, až se konečně uráčí přijít Klaus, který byl stále v koupelně. Jednou jsem mu do těch dveří skutečně vrazila se slovy, ať si pohne s tím svým původním zadkem. ,,Nějaká nedočkavá nemyslíš," řekl hned, když konečně vyšel z koupelny. ,,Kdybych věděl, že se na mě budeš tak moc těšit, tak bych vyšel už dřív a věnoval se svoji manželce" s tím oslovením si dost pohrál a já jsem zaťala ruce v pěst. Ze všech na tomto světe jsem si musela vzít opilá zrovna jeho? Za co mě kdo trestá? 

,,Vezmi si svoje doklady, já si beru svoje a beru i ten zatracený papír, který mluví o tom, že jsme se vzali a jdeme se rozvést" řekla jsem, dala jsem všechny svoje věci a ten papír do kabelky a rychlím krokem jsem opustila ten pokoj hrůzy. Slyšela jsem, že Klaus jde hned za mnou a to mě trošku uklidnilo, že není proti, abychom se rozvedli ještě dneska. Prostě někoho najdeme, ovládneme ho a bude hotovo. Jakoby se nic z toho nikdy nestalo. Já i Klaus budeme dál žít svůj život. 

*** 

Konečně jsme dorazili před kostel, kde jsme se údajně vzali. Poznala jsem ho podle fotek, které jsem našla v mobilu. Dokonce Klaus měl nějaké fotky v mobilu a já jsem se zděsila, když tam měl i video, kde jsem mu říkala, že chci být jenom jeho manželka. Takže teď tvrdí, že tohle všechno je moje vina. Já bych si ho nikdy nevzala! Beztak mě ovládl a já jsem si ho vzala! Ano, beztak to bylo přesně takto. 

,,Dobrý den, co potřebujete?" k nám přišla nějaká dívka, která mi byla dost povědomá. ,,Myslela jsem si, že se tu už nikdy neukážete, jak jste se tu včera rychle vzali."

,,To vy jste nás oddala?" zeptala jsem se hned a ta dívka přikývla. ,,Tak to je bezva, chceme se nechat rozvést. Šlo by to tak rychle jako ta svatba?" 

Ta paní se na nás šokovaně podívala. ,,Vy si to skutečně nepamatujete. Jsem čarodějka a požádali jste mě, ať vaše prsteny začaruji, abyste spolu museli bydlet minimálně pět, jinak nevěsta zemře."

,,Cože?" zašeptala jsem šokovaně a hned jsem probodla Klause pohledem, protože mi bylo jasné, že to byl jeho nápad. ,,Deset let? Nešlo by to dát třeba na jeden týden?" 

,,Nešlo a teď mě omluvte, nemám na vás čas a věřte mi nikdo vás nerozvede a kdyby vás někdo rozvedl, tak prstenů se nezbavíte. Neshledanou" když jsem to slyšela, tak jsem myslela, že se na místě rozbrečím. Jak jsem mohla být tak hloupá? Jak jsem se mohla vdát za Klause? 

Klaus se vedle mě mračil a prohlížel si prsten na svoji ruce. ,,Vypadá to tak, že deset let budeme manželé, lásko. Budeme bydlet u mě v New Orleans."

,,Proč zrovna u tebe? Já mám v Mystic Falls svoji rodinu a přátelé!" štěkla jsem na něho naštvaně.

Klaus pouze obrátil oči v sloup. ,,Protože v New Orleans mám dceru a všechny svoje sourozence, dokonce tam je i Finn a teď čelíme nějakému šílenému proroctví. Přijel můj a Elijah první proměnění. Lucien Castle a Tristan de Martel, nemůžu teď nechat New Orleans bez dozoru, když se mi tam nahrnulo desítky starých upírů, kteří se nazývají Strix a vede je právě Tristan."

Poraženě jsem si povzdechla a zajela rukou do vlasů. ,,Upřímně tě z celého srdce nesnáším, Klausi!" zakřičela jsem na něho. ,,Jdu si sbalit svoje věci. Tohle je moje číslo. Později si zavoláme" řekla jsem dost unaveně a rychlím krokem jsem odešla. Pro dnešek už toho mám vážně dost a to s ním mám být deset let? No to určitě. Najdu způsob, jak nás rozvést!

Já a Klaus nebudeme manželé ani rok, sotva deset let. To bych musela přijít o rozum, abych s ním přežila pod jednou střechou. Takže úkol číslo jedna je nakoupit si co nejvíc alkoholu. Jo, to zní jako dobrý plán!