Mikaelsonová (Pozastavené)

8.kapitola

Když jsem se společně s Hope vrátila domů, tak jsem měla obrovské výčitky. Byla jsem ke Klausovi hrubá a skutečně mě to mrzelo. Neměla jsem na něho tak křičet a už vůbec jsem mu neměla opět připomenout tu čarodějku, ale já skutečně chtěla, aby nás Aurora slyšela. Musí věřit tomu co jsem ji řekla. Kdyby pojali podezření, že to s Klausem není pravda a nechci se mu pomstít, tak nevím co by se mi stalo. Ublížili by možná i Hope, nebo by ublížili mým přátelům? Tyhle myšlenky jsem raději zahnala, skutečně jsem o všechny dostala neuvěřitelný strach.

Najednou se mi však Hope rozplakala v náruči. ,,Neplač, maličká. Ty cítíš všechny pocity okolo sebe, že mám pravdu? Jednoho dne budeš ta nejvíc mocná čarodějka pod sluncem. A já na tebe budu neuvěřitelně moc pyšná" hladila jsem ji po hlavičce, ale ani já jsem se neudrželo a rozplakala jsem se. Skutečně toho už bylo na mě hodně a já jsem to nezvládala. Co budu proboha dělat? Jak ochráním svoji přátelé, i když to všechno praskne? Sám Klaus řekl, že Aurora, Lucien a Tristan jsou jenom o pár let mladší než jeho rodina.

,,Panebože, Caroline. Co se stalo?" do pokoje vtrhl Elijah, který nejspíš slyšel můj a Hope pláč. Starostlivě si mě prohlížel. ,,Někdo ti ublížil? Něco se stalo na procházce? Niklaus ti něco udělal? Vrátil se dost naštvaný a rozbil obraz který maloval, když jsi byla pryč."

,,Nikdy mi nic neudělal," zašeptala jsem tiše a rychle jsem došla k postýlce, kde jsem dala Hope. ,,Je to všechno moje vina. Byla jsem na Klause hrubá a teď to na mě všechno spadlo. Co budu dělat, když Tristan nebo někdo zjistí, že je to všechno lež? Co když ublíží mým přátelům?"

Už jsem přišla o Alison a svoji matku. Nemůžu ztratit někoho dalšího, protože bych to už nezvládla. ,,Nikdo nikomu neublíží, dávám ti svoje slovo, že tvoje přátelé ochráním, kdyby na to Tristan nebo kdokoliv došel. Navíc si myslím, že je bude chránit i Niklaus, skutečně mu na tobě záleží, Caroline," zašeptal tiše Elijah a celou dobu se mi díval do očí. ,,Můžu tě o něco poprosit?" přikývla jsem. O co mě chce poprosit? ,,Až tohle všechno skončí, tak mu prosím neubliž. Nechci, aby můj bratr trpět, protože k tobě něco cítí a ty ho úplně opustíš."

,,Neopustím ho úplně, ale nechci být jeho manželka, nemiluju ho. Avšak můžu být jeho kamarádka, jen mi dej prosím čas. Mám teď ve všem chaos a je toho na mě skutečně hodně hodně" zašeptala jsem tiše. Jedné věci jsem se však hodně bála, co když si Klause a jeho rodinu skutečně oblíbím a tato záchrana Rebeky zaviní něco co nechci.

Elijah se na mě vděčně pousmál. ,,On z nás všech trpěl nejvíc, nedovol, aby znovu trpěl" s tímto opustil místnost. Jak to proboha myslel? Klaus z nich všech trpěl nejvíc? Trošku jsem zamračila. Asi bych se mu měla jít omluvit? 

Pohladila jsem Hope po hlavičce než jsem rychlím krokem opustila její pokojíček.

*** 

Stála jsem před pokojem Klause a sbírala jsem odvahu na to, abych tam vešla. Byla jsem z toho nervózní, potom co mi řekl Elijah, tak jsem se cítila skutečně špatně. Avšak dávalo by to smysl, on přišel o svého bratra, kterého miloval nejvíc, Henrikova smrt ho zničila, potom zjistil, že muž kterého považoval za otce není jeho otce, navíc neměl možnost poznat svého biologického otce, protože ho Mikael hned zabil a mu vzali jeho vlkodlačí část, protože nechtěli aby měl něco společného s jeho pravým otcem. Navíc potom musel tisíc let utíkat. Skutečně to neměl v životě jednoduché, svým způsobem mi ho bylo i líto. Nikdy si nezaslouží takto trpět.

Když už jsem však sebrala odvahu, tak najednou z toho pokoje vyšla Cami, která si zapínala košili a hned za ní vyšel Klaus, který měl na sobě jenom kalhoty. ,,Caroline?" zašeptala šokovaně Cami a její tváře hned nabraly rudý odstít. Styděla se. Bylo mi jasné, co se tu teď stalo. ,,Já ti to vysvětlím" dodala rychle.

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat, Cami," řekla jsem a jemně jsem se na ni pousmála. ,,Já a Klaus jsme sice manželé, ale nejsme spolu ve vztahu. Klaus si může dělat co chce a já si taky můžu dělat co chci."

Bylo vidět, že ji moje slova uklidnilo. Mám ji ráda, sice jsme s ní pořádně mluvila jenom jednou, ale jsem si jistá, že s ní budu rozumět. ,,Proč jsi došla?" ozval se Klaus a já jsem se na něho podívala. 

,,Chtěla jsem se ti omluvit, neměla jsem být na tebe tak hrubá. Přehnala jsem to," řekla jsem tiše a celou dobu jsem se mnula ruce. ,,Odpustíš mi to?"

,,Odpustím," řekl jednoduše Klaus a potom svůj zrak obrátil na Cami, usmál se na ni. ,,Doprovodím tě domů?" Co tohle má znamenat? Oni dva spolu teď něco mají?

,,Ne, to není nutné, ale děkuji," pousmála se Cami. ,,Ráda bych si s tebou zítra promluvit, Caroline. Máš čas?" O čem chce se mnou sakra mluvit? Doufám, že ne o ní a Klausovi, protože to rozhodně slyšet nechci.

Já jsem se však pouze jenom pousmála. ,,Ovšem, ještě si dáme vědět, ano?" řekla jsem jednoduše a potom jsem si odkašlal. ,,Pokud mě omluvíte, tak já už půjdu. To co jsem chtěla říct, tak jsem řekla."

Bez toho abych čekala na odpověď jsem odešla rychle. Než jsem však stihla dojít do svého pokoje, tak mi došla zpráva od Luciena. Proč mi píše Lucien? V té zprávě mě žádal, abych za ním došla, že něco zjistil a musí mi to říct hned. Moc se mi to nelíbilo, ale nakonec jsem mu odpověděla, že dorazím. 

Na ledničce jsem jim pouze nechala vzkat, že jdu za Lucienem, který mi chce něco důležitého říct. Sice jsem jim ten vzkaz tu nemusela nechat, ale něco mi říkalo, že to tak bude lepší. Potom jsem rychle odešla.

Kdybych tam jenom tušila, že o několik minut později budu bojovat o svůj život a změní to naprosto všechno.