Mikaelsonová (Pozastavené)

7.kapitola

Opatrně jsem otevřela dveře od pokoje Klause, hned když jsem tam vešla tak jsem ho uviděla sedět v křesle. Okolo něho bylo hned několik flašek, poházené obrazy a on sám nevypadal nejlépe. 

,,Klausi, jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho tiše a udělala k němu několik kroků. ,,Chtěla bych si s tebou promluvit."

,,Nemáme o čem mluvit, Caroline. Je jen otázka času kdy uchvátíš tu čarodějku a ona zruší to svoje kouzlo. Je to skutečně tak zlé být v manželství se mnou?" jeho hlas zněl smutně a celou dobu se mi upřeně díval do očí.

Na malý moment jsem ztuhla. ,,Tohle manželství bylo neplánové, vzali jsme se opilí. Takhle by to nemělo být. Měl bys mít lepší svatbu s dívkou, které tě miluje. Určitě bys pro ni byl skvělý manžel, ale my dva k sobě nepatříme a sám to moc dobře víš" zašeptala jsem tiše.

V tu chvíli Klaus vstal a v jedné sekundě stál přede mnou. ,,Ale co když chci být jenom tvůj manžel, lásko? O žádnou jinou nemám zájem, mám zájem jenom o tebe" zašeptal mi do ucha a já jsem cítila jeho dech na krku. 

,,Prosím, tohle nedělej," zašeptala jsem tiše a chtěla jsem odejít, ale jeho ruka mi to nedovolila. Chytil mě a přitáhl si mě k sobě. Nejspíš jsem zapomněla jak se dýchá, když jsem jeho rty ucítila na těch svých. Nevím kde jsem nechala mozek, ale spolupracovala jsem s ním. Rukama jsem mu zajela do vlasů a vášnivě jsem mu ty polibky vracela. Asi až po pěti minutách mi došlo co se stalo a rychle jsem se od něho odtáhla, moje rty byly napuchlé. ,,Tohle bychom neměli, já se omlouvám" dostala jsem ze sebe a rychlím krokem jsem utekla z jeho pokoje.

*** 

Snažila jsem se nějak uklidnit a proto jsem se rozhodla vzít Hope na procházku, došla jsem do jejího pokojíku a opatrně jsem ji začala chystat. ,,Jdeš někam s Hope?" ozvala se najednou za mnou Jackson a já jsem se ho strašně lekla.

,,Jacksone," otočila jsem se na něho a pousmála jsem se. ,,Ano, chtěla jsem vzít Hope na procházku, teda pokud ti to nevadí. Já vím, měla jsem tobě nebo Hayley dát vědět, ale potřebuji si pročistit hlavu. Dneska toho na mě bylo moc."

,,To je v pohodě, Caroline. Klidně vezmi Hope na procházku" pousmál se Jackson.

Jemně jsem se na něho pousmála. ,,Kdyby cokoliv, tak budu na mobile. Ano?" řekla jsem s úsměvem, Jackson pouze přikývl a já jsem společně s Hope odešla ven. Doufala jsem, že cestou nepotkám Klause, ale osud asi chtěl jinak. Hned stál přede mnou a upřeně mě sledoval. ,,Potřebuješ něco, Klausi?"

,,Chtěla jsi se mnou mluvit, tak si promluvme" odpověděl jednoduše Klaus.

,,Jdu s Hope na procházku. Promluvíme si později" odsekla jsem mu trošku naštvaně a chtěla jsem odejít, ale on mě sledoval. Proč mě proboha stále sleduje? Já ho asi brzo kopnu.

,,Půjdu s tebou" zasmál se Klaus a najednou stál vedle mě. To si ze mě dělá srandu, že ano?

Raději jsem nic neříkala, doufala jsem, že si to rozmyslí, nebo mě chce pouze naštvat a proto to řekl. Tajně jsem doufala, že se odpojí za chvilku. ,,Chtěla jsem mluvit o Lucienovi a Tristanovi, ale to není tady dobrý nápad. Nejsou na to sami" zašeptala jsem tiše, když Klaus dával Hope do kočárku.

,,Nejsou na to sami?" zeptal se zmateně Klaus.

,,Je tu Aurora, Klausi" zašeptala jsem tiše a všimla jsem si jak ztuhl. Skutečně ji v minulosti miloval? Ona sama řekla, že je to jeho ztracená láska. Takže to byla pravda? 

Zkoumavě jsem ho sledovala. ,,Miloval jsi ji, že ano? Ona sama řekla, že je to tvoje ztracená láska" zašeptala jsem tiše.

,,Byla to moje životní láska, první dívka kterou jsem miloval z celého svého srdce. Je to první přeměněná z Rebeky pokrevní linie.  Je téměř stejně stará jako já, skutečně jsem ji miloval ještě několik let po našem odloučení" zašeptal tiše Klaus.

Stále k ní něco cítí? Avšak rozhodla jsem se více neptat, protože jsem hned zahlédla zrzavé vlasy, které k nám s velkým úsměvem mířily. Co tu proboha dělá?

,,Po tolika letech, konečně jsme opět spolu, má lásko" došla k nám Aurora a celou dobu sledovala Klause.

,,Auroro, nejradši bych z tebe udělal koberec," odsekl ji Klaus. 

Ona se jeho slovy nenechala rozhodit a podívala se na mě. ,,Kdo je tato dívku, Niku?" zeptala se otráveně, i když moc dobře věděla kdo jsem.

Klaus najednou udělal něco co jsem nečekala, přitáhl si mě k sobě za pas. ,,Tohle je moje manželka, Caroline Mikaelsonová ještě něco chceš vědět?" v jeho hlase jsem slyšela hrdost?

,,Tvoje manželka?" zašeptala Aurora. ,,A to dítě?" ukázala najednou na Hope.

,,To je moje dcera, ale Caroline není její matka" odsekl ji Klaus.

Aurora přikývla a zkoumavě si nás prohlédla. ,,Caroline nevypadá zamilovaně" podotkla chytře.

Chtěla jsem něco říct, ale Klaus mě zastavil. ,,Vzali jsme se moc rychle, neplánovali jsme to, navíc to není tvoje starost, pokud se nepletu" odsekl ji Klaus, bez dalších slov mě vzal za ruku a odtáhl mě pryč, já jsem se pouze snažila, aby se kočárek s Hope nepřevrátil, jak šel Klaus rychle. Všimla jsem si,  že nás Aurora zamračeně sleduje. Konečně když jsme se zastavili, tak Klaus udělal něco co jsem nečekala. Protože jsem jeho rty najednou znovu cítila na těch mých. O co mu proboha jde? Rychle jsem se od něho odtáhla.

,,Co to zase děláš, Klausi!" štěkla jsem na něho naštvaně. ,,Proč jsi ji neřekl pravdu? Nemilujeme se. Čarodějka nás odsoudila k deseti letům manželství, jinak bychom byli dávno od sebe!" zakřičela jsem a moc dobře jsem věděla, že mě  Aurora stále slyší.

Klaus pouze přikývl. ,,Nebudu tě už rušit, můžeš jít na procházku s Hope sama" zašeptal tiše a upíří rychlostí zmizel. Co tohle mělo zase být? Zmateně jsem se rozhlížela okolo sebe. 

Takhle to teď bude každý den? Proboha, tohle nemám šanci přežít společně s Klausem.