Mikaelsonová (Pozastavené)

4.kapitola

Když jsem konečně měla všechno vybalené, tak jsem se zhluboka nadechla. Možná bych si mohla projít celý dům a doufat, že nikoho nepotkám. Je to vůbec možné? Bohužel hned jak jsem vyšla, tak jsem narazila na Finna. 

,,Caroline" pozdravil mě určitě ze slušnosti, on mě měl rád tak jak já jeho, takže vůbec.

,,Zdravím tě, Finne" jemně jsem se pousmála a snažila jsem se zjistit jestli je tu někdo další.

On se pouze ušklíbl. Určitě viděl moje zoufalství. ,,Jaké to je být manželka Niklause? Vlastně teď jsi moje švagrová."

,,Odpověď si dokážeš představit, nechtěla jsem se vdát zrovna za tvého bratra, ale stále lepší než se vdát za tebe" mrkla jsem na něho provokativně. Potom jsem ladným krokem šla dál a na svých zádech jsem teď cítila jeho naštvaný pohled. 

*** 

Seděla jsem v kuchyni a v ruce jsem držela flašku whisky, byla jsem tu už nějakou chvíli. Naštěstí jsem nikoho nepotkala a nikdo nešel sem. Mohla jsem aspoň klidně přemýšlet. Chyběli mi moji přátelé. Přála bych si abych se mohla vrátit domů a další věc, co mě donutila přemýšlet byly moje nové doklady. Měla jsem je položené před sebou. Vlastně ani nevím proč jsem si je z toho nočního stolku vzala, když jsem šla jenom prozkoumat tento dům. Jak jsem mohla něco takového dovolit? Vdala jsem se za člověka kterého nemám ráda a nedokážu ho vystát. Slíbila jsem, že se o to pokusím, ale jakou máme šanci? Žádnou. Chci s ním být v pohodě, abychom se nezabili nakonec než nás ta čarodějka rozvede. 

,,Netváříš se zrovna nadšeně," za mnou se ozval nějaký hlas, který jsem neznala. Proto jsem se otočila. Za mnou stál manžel Hayley. Jackson. ,,Vlastně se ti nedivím, Klause bych si taky nechtěl vzít."

,,Ty Jackson, že ano? Hayley manžel. Já jsem Caroline, ale to hádám víš. Přijde mi to však víc slušné se představit" řekla jsem s lehkým úsměvem a podala jsem mu ruku, kterou přijal, pousmál se. 

,,Rád tě poznávám, Caroline. Sice je to za takových okolností," zamumlal, ale stále se na mě usmíval. ,,Překvapila jsi mě upřímně. Čekal jsem nějakou arogantní upírku, ale ty jsi úplně jiná. Jsi milá a neměla jsi strach se postavit Marcelovi." 

Lehce jsem se zasmála. ,,Taky jsem se divila, kdo si vzal Hayley. Nic proti ale tvoji manželku moc nemusím." 

,,Hayley mi o tom řekla, skutečně ji to mrzí, že tebe a tvoje přátelé zradila" zašeptal tiše a mně najednou něco došlo.

On si myslel, že jsem arogantní upírka. ,,To díky Hayley sis myslel, že jsem arogantní upírka? Až takhle hezky o mně mluvila," ušklíbla jsem se. Jackson si povzdechl. ,,Neboj se, já o ní nemám taky dobré mínění, ale znám tu starou Hayley. Ne tuto novou, která má dítě. Třeba ji dokážu mít ráda, nebudu na ni hnusné, nebo útočná." 

,,Děkuji," řekl klidně a bylo na něm vidět, že to slyšel rád. ,,Chceš tu být sama?"

,,Klidně tu můžeš zůstat a napít se semnou, ať to s mým manželem přežiju, než nás ta čarodějka rozvede" řekla jsem a podala jsem mu další skleničku, kde jsem mu hned nalila whisky a potom jsme si ťukli. 

*** 

Nevím jak dlouho jsem tam s Jacksonem byla, ale nakonec musel odejít, protože mu volala jeho babička Mary a potřebovala s něčím pomoc. Moje pozornost se teda stočila jiným směrem a to k pokoji malé Hope, která znovu plakala, když jsem tam však došla, tak jsem uviděla Klause, který ji utěšoval.

,,K mému velkému překvapení to umíš s dětmi," zamumlala jsem s úsměvem a došla jsem k nim. Dívala jsem se na Hope. ,,Stále nechápu, že je něco tak sladkého a nevinného tvoje dcera."

,,Já jsem taky sladký a nevinný" ušklíbl se na mě.

Já jsem se tomu zasmála. ,,V jakém vesmíru prosím tebe?" mrkla jsem na něho. ,,Ne, vážně, Klausi. Pokud ty jsi sladký a nevinný, tak já miluju Finna!" 

,,O tomto se nežertuje, lásko," řekl naprosto vážně Klaus a položil malinkou Hope do postýlky. ,,Jsi moje manželka a já bych svého bratra stáhl z kůže, kdybys ses do něho zamilovala."

,,Jsem omylem tvoje manželka," opravila jsem ho. ,,Navíc si myslím, že po mém rozhovoru s Finnem mě nikde nebude mít rád."

Klaus se na mě zmateně podívala. ,,Ty jsi se bavila s Finnem?"

,,Vlastně jsem mu řekla, že jsi stále lepší možnost než on, že jsem ráda že jsem se nevdala za něho" řekla jsem a v tu chvíli se Klaus začal smát na celé kolo. Nemohl uvěřit tomu, že jsem to skutečně jeho bratrovi řekla. 

Když se konečně přestal smát, tak se mi zadíval do očí. ,,Myslím si, že sem dokážeš zapadnout."

,,To si nemyslím. Podívej se, můj život je Mystic Falls. Jsou tam všichni moji přátelé a mně to skutečně chybí, ani si nedokážeš představit jak moc mě to ničí" přiznala jsem tiše.

,,Můžeme někdy zajet do Mystic Falls. Společně. Navštívíš svoje přátelé a já navštívím svoje rodné místo" řekl klidně Klaus a já jsem se na něho šokovaně podívala, ale nakonec jsem mu darovala velký úsměv a rychlím krokem jsem odešla než si to rozmyslí.

Dnešek vlastně dopadl celkem dobře. Všichni jsme ho přežili. Možná to tu dokážu zvládnout nakonec.