Mikaelsonová (Pozastavené)

16.kapitola

Srdce mi bušilo jako o závod vracela jsem se do sídla původní rodiny a snažila jsem se vypadat co nejvíc v klidu, ale pravda byla taková, že jsem nedokázala být v pohodě. Musím jim říct, že chodím s Luciusem. Chodím s Luciusem. Sice jsem si k němu nějaké pouto našla, ale nikdy jsem si nemyslela že se dostaneme sem.

Vešla jsem dovnitř a jako první jsem potkala Finna, který kolem mě pouze prošel. Asi mě vážně nemá rád, když jsem mu řekla, že Klaus je lepší možnost než on. Chtěla jsem se této myšlence zasmát, ale nemohla jsem. 

,,Caroline," objevila se u mě Freya. ,,Za chvíli se chystáme jít oslavit těhotenství Cami přidáš se k nám teda?"

Hned bych se k vám přidala, Freyo. ,,Proč? Jak jsem řekla další malý Mikaelson mi nedělá radost" řekla jsem a prošla jsem okolo ní, ale její ruka mě chytila.

,,Ale to ti nebrání nám dát šanci" řekla a povzdechla si.

,,Nezažila si nic z toho co nám tvoji sourozenci udělali, co udělali mně a mým přátelům. Já prostě nedokážu mít radost z toho, že vás bude o jednoho víc" řekla jsem tiše a rychle jsem odešla do pokoje.

*** 

Vešla jsme do svého pokoje, slyšela jsem dole už hlasy které se směji a oslavují. Srdce se mi podivně sevřelo, když jsem pomyslela na to, že slaví jak se Klausovi a Cami narodí dítě, ale nejspíš to tak mělo být.

Přece jsem si s ním nikdy nepřála mít nic společného. Rychle jsem zakroutila hlavou a vzala jsem svůj mobil do rukou, měla jsem tam snad tisíc zmeškaných hovorů od Stefana, Eleny a Bonnie. Asi mě zabijí až se vrátím domů, ale to je mi teď jedno. Mám svůj plán, jak zachránit Rebeku. 

*** 

Volal mi Lucien a chtěl abych dorazila, šla jsem přes místnost kde byl zrovna Klaus a všichni. Všimli si mě. Cami ke mně hned šla.

,,Přidáš se k nám, Caroline nakonec?" zeptala se vesele.

,,Ne, jdu za Lucienem" řekla jsem jednoduše a všimla jsem si, jak se Klaus zamračil. Nelíbilo se mu to. 

,,Není to dobrý člověk, neměla bys za ním chodit" vložil se do toho Kol.

Zakroutila jsem hlavou. ,,Vlastně mám pocit jako kdybych ho už předtím znala, je to možná naprosto šílené, ale věřím mu a řekl mi jestli s ním nechci začít chodit-"

,,Lásko, neopovažuj se říct, že jsi s ním začala chodit. Dělá to jenom kvůli tomu, aby naštval nás" skočil mi do řeči Klaus.

,,Jak by s tím mohl naštvat vás a navíc to není vaše věc. Užijte si oslavu" řekla jsem a bez dalších slov jsem odešla.

,,Klausi, nech ji jít" slyšela jsem ještě Cami než jsem opustila jejich sídlo.

*** 

Šla jsem na domluvený sraz s Lucienem, když mě najednou někdo chytil za ruku. Byl to Klaus.

,,Nechoď za ním" řekl tiše.

,,Neměl bys tu být. Měl bys oslavovat. Tvoje přítelkyně je těhotná" řekla jsem tiše.

Klaus mě upřeně sledoval. ,,Caroline, nechoď za ním. S ním tě nic dobrého nečeká."

Sledovala jsem jeho rty. Chci je políbit? Srdce se mi rozbušilo. ,,Klausi," začala jsem tiše. ,,Je to můj život a navíc jak jsem řekla, mám pocit jako kdybych ho už-"

Moje slova přerušil Klaus, který mě hladově políbil. Tohle se rozhodně nemělo stát. Co to dělám a proč spolupracuju? Právě líbám stále svého manžela. Proč mi o tom manželství vůbec neřekl? Přesvědčil už tu čarodějku?

Tyhle myšlenky mě ale rychle opustily, protože jsem cítila zeď najednou za mnou, Klaus mě o ní opřel, aby mohl naše polibky ještě víc prohloubit. 

,,Klausi" zašeptala jsem tiše a snažila jsem se popadnout dech.

Ale on moje slova naprosto ignoroval, místo toho polibek ještě víc prohloubil, ani nevím jak, ale najednou jsem byla v jeho náruči a upíří rychlostí jsme se objevili v baru, který už byl zavřený, posadil mě na pult a stále mě líbat. 

Je tohle chyba? Určitě ano. Budu toho litovat? Rozhodně ano. Je to správné? Rozhodně není. 

Ale v ten moment mi to bylo všechno jedno a začala jsem Klausovi vyslékat tričko. Začala jsem se dotýkat jeho břišáků, kterým jsem věnovala malé polibky, Klaus mě mezitím hladil ve vlasech.

,,Bude to chyba, ale teď je mi to jedno" řekla jsem tiše a podívala jsem se do jeho očí.

,,Je mi to naprosto jedno, všechno je mi jedno, chci jenom tebe, Caroline" zašeptal tiše Klaus a já jsem se bez váhaní přisála na jeho rty jako dravec, co právě ulovil svoji kořist. 

,,Buď jenom moje" dodal.

,,Budu jenom tvoje" zašeptala jsem tiše. 

Za chvíli jsme byli oba nazí a naše těla se spojily, bylo v tom tolik emocí a konečně bylo naplněno to počem jsme oba dlouho toužili.

Ale mohli jsme tušit, že se o tom brzo někdo dozví a že nás celou dobu někdo bedlivě sledoval. Ale v ten moment jsem já a Klaus mysleli jenom na to, že se naše těla spojili v jedno a užívali jsme si přítomnost toho druhého. Zapomněli jsme na těhotnou Cami, nebo na Luciena. 

Tento okamžik patřil jenom mně a Klausovi, následky budeme řešit později.