Mikaelsonová (Pozastavené)

18. kapitola

Uběhlo pár dnů. Za těch pár dnů jsem Klause, ani nikoho z jeho rodiny neviděla. Jediné co jsem věděla, že Hayley a Jackson společně odjeli pryč, vzali sebou i Hope. Věděla jsem, že Klaus, Elijah a Kol někam odvezli Cami. Věděla jsem, že Freya mnohem víc zabezpečila jejich sídlo. Brali na vědomí, že Lucien, Tristan a Aurora vědí o těhotenství Cami a rozhodli se ji určitě ochránit. Je to přece jenom člověk a ani jednomu z trojice upírů by se nedokázala ubránit. 

Ona se za těch několik dní potkala pouze s Lucienem, Auroru ani Tristana taky nepotkala. Několikrát jeli mimo New Orleans. Ale moc jsem se o to nezajímala. Lucien byl skutečně moc fajn a byla s ním zábava. Několikrát jsme se políbili, ale ani jednou jsme to nenechali zajít někam dál. Nechtěla jsem ani. Věděla jsem, že se mu chci dostat do hlavy, aby mi dřív nebo později prozradil kde je Rebekah.

,,Zase nad něčím přemýšlíš," ozval se Lucienův hlas. ,,Doufám, že aspoň jsem v těch myšlenkách, protože pokud ne, tak bych se mohl urazit."

,,Říkal jsi mi, že máte Rebeku. Ale asi nebude někde tady, to by ji Freya určitě za pomoci magie našla," začala jsem tiše a upřeně jsem ho sledovala. ,,Máte ji schovanou pod nějakým kouzlem?" 

,,Je na dně oceánu" řekl jednoduše Lucien.

,,Cože?" zašeptala jsem šokovaně.

,,Aurora ji nechala hodit na dno oceánu, jenom ona a Tristan ví kde to je" dodal.

,,Až to zjistí, tak vás všechny zabijí" zašeptala jsem tiše a myslela jsem to vážně. Klaus, Elijah, Kol, Hayley a vlastně všichni přijdou o zdraví rozum. Zabijí Luciena a potom budou mučit Auroru a Tristan jen aby z nich dostali místo kde je Rebekah.

Lucien se pouze ušklíbl. ,,Nemůžou je zabít, nikdy by ji nenašli potom" pousmál se. 

Nic jsem na to neřekla. Bylo to naprosto šílené. 

*** 

Procházela jsem se po New Orleans, když jsem najednou uviděla sedět Klause na jedné lavičce. Nevím proč ale rozhodla jsem se jít za ním, všiml si mě a upřeně mě sledoval. Sedla jsem si vedle něho.

,,Je Cami v bezpečí?" zeptala jsem se tiše.

,,Ano, je v bezpečí" odpověděl pouze.

,,To je dobře" řekla jsem a vstala jsem, ale jeho ruka mi zabránila odejít, netrvalo to ani sekundu a taky se postavil. Upřeně se mi díval do očí.

,,Mateš mě, lásko," zašeptal tiše. ,,Občas mám pocit, že toho víš víc než bys měla." 

,,Protože vím všechno, Klausi," zašeptala jsem tiše a sledovala jsem jeho překvapenou reakci. Je čas říct pravdu. ,,Nikdy se ti nepovedlo vymazat mi vzpomínky, chtěla jsem toho využít a zapomenout na tohle všechno...ale nejde to."

,,To je nemožné, ty jsi měla v  krvi železník?" zašeptal tiše.

,,Neměla jsem v sobě ani špetku železníku...nevím jak je možné, že mi zůstaly vzpomínky" řekla jsem.

Klaus se na mě díval šokovaně. Nedovedla jsem ani pomyslet na co myslí. ,,Všechno si pamatuješ?" zašeptal tiše.

,,Na tu část o manželství bych zapomněla velice ráda" zasmála jsem se. 

Snad upíří rychlostí se ke mně přiblížil a políbil mě. Byl to jiný polibek než ten díky kterému jsem se spolu vyspali. 

,,Chci abys byla moje" zašeptal tiše Klaus.

,,S Cami čekáte dítě, já chodím s Lucienem, nemůžeme být spolu, Klausi. Nebylo by to správné," zašeptala jsem tiše. ,,Sám jsi říkal, že jsi s Cami kvůli dítěti, nenič to. Ona tě miluje."

Odtáhla jsem se od něho a v očích jsem mu viděla bolest. ,,Miluju tě" zašeptal tiše.

,,Já k tobě taky něco cítím, ale nemůžeme spolu být...ale slibuju, že zjistím kde je Rebekah, už teď něco vím, ale než toho zjistím víc, tak by to byla sebevražedná mise vám říct jen tu trochu" řekla jsem tiše. 

Nemůžu k němu mít city. Nemůžu s ním být. Bude mít další dítě s Cami. Cami ho miluje. Musím na něho zapomenout. Nesmím k němu prostě mít city.

,,Caroline" zašeptal tiše.

,,Ne, to stačí, Klausi. Nikdy spolu nemůžeme být" zašeptala jsem tiše a do očí se mi draly slzy, rychle jsem od něho odešla.

*** 

Jsem neuvěřitelně hloupá. Neskutečně moc hloupá. Najednou jsem tak moc litovala toho, že jsem mu to přiznala. Přiznala jsem, že si všechno pamatuju a ukázala jsem mu, že mám k němu nějaké city. Byla to neskutečně obří chyba.

,,Caroline?" ozvalo se za mnou a než jsem stačila cokoliv říct, tak jsem cítila jak mi někdo něco dal do krve. Najednou jsem nemohla dýchat. Rozhlížela jsem se okolo sebe, ale nikdo nikde nebyl.

Sáhla jsem si na krk, kde jsem cítila neuvěřitelnou bolest. Najednou jsem se cítila neuvěřitelně slabá a padla jsem na zem.

Cítila jsem jak mě opouští životní síla. Najednou jsem viděla samu sebe. Jsem mrtvá? Ne, to snad ne. Nevypadala jsem, že bych byla mrtvá. Dokonce jsem dýchala. Najednou jsem uviděla v dálce Klause, který si hned všiml mého těla které leží na zemi.

,,CAROLINE!" zakřičel a upíří rychlostí byl u mě, zkoušel mi dá svoji krev, bouchal do mě a snažil se mě probudil. ,,Tohle mi nedělej lásko. Probuď se!" křičel zoufale.

,,Klausi?" snažila jsem se mluvit, ale neslyšel mě.

,,Ne, ne, ne...nemůžeš být mrtvá. Nemůžeš!" křičel a z očí se mu draly slzy. Ale já nejsem mrtvá. ,,Miluju tě."

On to vážně řekl. Miluje mě. Musím se probudit. Musím se dostat zpátky do svého těla. 

Klaus mě vzal do náruče. Teda moje tělo a šel se mnou do jejich sídla, já jsem ho jenom tiše sledovala a bolelo mě ho vidět brečet.

Dokážu se dostat do svého těla někdy znovu?