Mikaelsonová (Pozastavené)

10.kapitola

Probudila mě obří bolest v celém těle, neměla jsem téměř sílu otevřít oči a chtěla se mi brečet při vzpomínce která se mi stala. Cítila jsem se neuvěřitelně slabá, ale v tu chvíli mi došla jedna věc. Prudce jsem otevřela oči a snažila jsem se zjistit kde je Lucien. V tu chvíli jsem zjistila, že už nejsem svázaná a ležím v nečí posteli. Rozhodně to nebyl dům původní rodiny, nebo dům kde bydlí Tristan s jeho Strix. 

,,Konečně jsi se probudila, Krásko. Byla jsi mimo jeden měsíc, myslel jsem si, že umřeš," do místnosti vešel Lucien, který si mě starostlivě prohlédl. ,,Asi tě zajímá jak jsme se sem dostali, že ano? Dva dny zpátky se mi povedlo utéct, já jsem nebyl moc zraněný, byl jsem při smyslech, ale ty," odmlčel se a povzdechl si. ,,Je mi to líto, skutečně."

Pokusila jsem se zvednout. ,,Zachránil jsi mě?" zašeptala jsem tiše a on přikývl. ,,Děkuji," pousmála jsem se na něho. ,,Ale teď se musím vrátit domů, Luciene. Nevíš něco o Klausovi nebo o někom?"

Lucien záporně zakroutil hlavou. ,,Schoval jsem se tady, neměl jsem odvahu jít ven, ta čarodějka nás určitě hledá. Bylo by to moc nebezpečné, když jsi byla ještě mimo" zašeptal.

,,Ale teď už jsem při smyslech, půjdeš tam prosím se mnou?" chytila jsem ho jemně za ruku. ,,Třeba za ten měsíc přišel Klaus k rozumu a rozvede se semnou" zažertovala jsem, ale z nějakého důvodu jsem nechtěla, aby to byla pravda. Ke Klausovi jsem nic necítila, ale ta myšlenka se mi teď moc nelíbila. 

Lucien s úsměvem přikývl a společně jsme se vydali ven. Srdce mi bušilo jako splašené. Co když potkáme tu čarodějku? Ubráníme se? Rozhodla jsem se na to nemyslet, pevněji jsem chytla ruku Luciena a společně jsme šli dál.

*** 

Když jsme stáli před sídlem původní rodiny, tak jsem se cítila, že mám každou chvíli strach zkolabovat. Srdce mi bušilo jako splašené a asi jsem zapomněla, jak se dýchá. ,,Všechno dopadne dobře, Krásko. Asi bude lepší, když tam půjdeš sama" zašeptal mi do ucha Lucien.

,,Zachránil jsi mě, nejspíš si mi zachránil i život. Řekneme jim, že jsme se náhodou poznali a dostali nás, měli by vědět, že jsi mě zachránil, Luciene. Skutečně bych si přála, abys tam šel se mnou" zašeptala jsem tiše a myslela jsem to vážně. 

Zhluboka se nadechl než jsme ruku v ruce vešli dovnitř. Hned když jsem tam vešla, tak jsem uviděla Elijahu, Hayley a Jacksona. ,,Caroline?" zašeptala tiše Hayley a i přes všechno co se mezi námi stalo, tak rychlím krokem byla u mě a pevně mě obejmula. ,,Ty jsi živá a v pořádku. Mysleli jsme, že jsi mrtvá. Dokážeš si představit jak byl Klaus vzteky bez sebe?"

,,Jsem v pořádku," jemně jsem se na všechny pousmála. ,,Lucien mě zachránil, nejspíš mi zachránil i život" dodala jsem a ukázala jsem na svého zachránce. 

Elijah se na něho nedůvěřivě podíval, chtěl něco říct, ale v tu chvíli tam vešel Klaus společně s Cami. V tu chvíli se všechno zastavilo a já jsem se podívala pouze na něho. V jeho očích bylo překvapení, ale zároveň jsem tam viděla úlevu a radost. ,,Tohle mi už nikdy nedělej, lásko," řekl vážně Klaus a bez dalších slov mě uvěznil v objetí. ,,Myslel jsem si, že jsem tě navždy ztratil."

,,Lucien Castle ji zachránil, Niklausi" ozval se Elijah v jeho tónu jsem poznala, že není rád, že tu Lucien je a já se mu vlastně nedivím. Teď znám jejich minulost a znám jeho velké tajemství za které by ho Klaus určitě nesnášel.  

Klaus se ode mě odtáhl a podíval se na Luciena. ,,Děkuji, že jsi ji zachránil," odkašlal si Klaus. ,,Můžeme jít na chvilku bokem?" naznačil mu rukou, aby ho následoval. Potom Klaus společně s Lucienem odešli.

V tu chvíli mě uvěznila v objetí Cami. ,,Jsem  skutečně ráda, že jsi v pořádku, Caroline. Měla jsem o tebe neuvěřitelný strach, když Klaus mi řekl, že jsi zmizela a nemůžou tě nikde najít. Všichni jsme z toho byli špatný, dokonce i Kol prohlásil, že se nebude mít s kým dohadovat a nikdo nebude urážet Finna, že tu bude nuda." zašeptala s úsměvem Cami. ,,Jsem prostě skutečně ráda, že jsi zpátky doma."

,,Já taky," pousmála jsem se. ,,Mohla bych si jít prosím odpočinout?" zašeptala jsem tiše. 

,,Ovšem," ozval se Elijah, který mi nabídl rámě, protože viděl, že moje nohy jsou ještě poměrně slabé. ,,Doprovodím tě tam. Mám pro tebe přijít, až bude večeře?" 

,,Dneska asi večeři vynechám, pokud by to nevadilo," zašeptala jsem tiše a Elijah přikývl. ,,Chci se jenom osprchovat a pořádně se vyspat. Mohl bys Lucienovi potom říct, že bych byla ráda, kdyby zítra dorazil dopoledne?"

Elijah pouze přikývl. Potom už nikdo z nás nic neřekl, já jsem byla ve svých myšlenkách a doufala jsem, že teď už to bude jenom lepší. Jak jsem se jenom mýlila.