Mikaelsonová (Pozastavené)

3.kapitola

Já vím, že ve třetí sérii kdy se vrátí Finn a Kol, tak je Jackson už mrtvý, ale můj příběh je trošku mimo děj a bude takových věcí víc. Třeba Tristan ještě není uvězněný v oceánu a tak dále. 

Pro moji velkou smůlu právě stojím před sídlem původní rodiny. Jak úžasné, že ano? Zhluboka jsem se nadechla, když jsem konečně vešla dovnitř. Hned když jsem tam vešla tak jsem slyšela velkou hádku a taky jsem slyšela dětský pláč. To musí být Hope, ale proč za ni zatraceně nikdo nejde? Rozhodla jsem se, že tu nebudu čekat na nějaké pozvání a upíří rychlostí jsem našla pokoj, kde byla ta mala holčička, která plakal. 

,,Copak, maličká?" zašeptala jsem soucitně a vzala jsem si ji do náruče. ,,Taky tě štve ten hluk, že ano? Jsou neuvěřitelně bezohledný."

,,A ty jsi kdo?" do místnosti vešla nějaká blondýnka. ,,Nikdy předtím jsem tě tu neviděla." 

Já jsem se na ni pousmála. ,,Omlouvám se, já jsem Caroline. Ano, jsem ta co si omylem vzala Klause. Slyšela jsem, jak Hope pláče, tak jsem šla za ní, protože ostatní se očividně rádi hádají. Ty musíš být Cami, ne?" 

,,Jak víš že se jmenuji?" nadzvedla nedůvěřivě obočí.

,,Klaus mi napsal pár lidí, kteří se drží v jeho okolí a rozhodně je poznávám, zmínil se o tobě. Ráda tě poznávám. Věřím, že budeš patřit mezi těch pár normálních" zasmála jsem se a podala jsem ji ruku, kterou hned přijala a už se na mě usmívala. To beru jako pokrok! 

Ona přikývla. ,,Klaus se nám taky zmínil, že se omylem oženil. Marcel mu to dával hodně sežrat a je na tebe zvědavý, protože tvrdí, že si vzal nějakou ježibabu" řekla klidně Cami.

,,Chce zlomit vaz teď, nebo až za malý moment?" řekla jsem provokativně. Cami to však naštěstí pochopila a smála se semnou. Myslím si, že s ní si budu rozumět. Mezitím přestala Hope plakat, tak jsem ji vrátila do postýlky, kde jsem ji opatrně přikryla a dala ji pusu na obličej.

,,Máš mateřské instinkty" pousmála se Cami a když to řekla, tak mě neskutečně zabolelo u srdce. Moje sladká Alison. Jak moc mi chybí. 

Já jsem si povzdechla a přikývla jsem. ,,Jdu pozdravit Marcela, kde ho prosím najdu?" mrkla jsem a na ni, ona mi to s úsměvem řekla.

Šla jsem klidně domem a když jsem konečně tam konečně vešla, tak jsem upíří sílou odhodila Marcela, nebo jsem aspoň doufala, že to je on. ,,Co to zatraceně!" štěkl naštvaně ten upír, kterého jsem odhodila.

,,Ráda bych se ti představila, já jsem Caroline, omylem jsem si vzala Klause a dostalo se ke mně, že říkáš že jsem nějaká ježibaba, nejdřív jsem ti chtěla zlomit vaz, ale ten tvůj obličej byl stokrát lepší" ušklíbla jsem se spokojeně a nevinně jsem se na něho usmála.

V místnosti jsem viděla Hayley, Elijah, Finn, Kol Klaus, Freya, nejspíš Hayley manžel a tento drzí upír. On se však rychle zvedl. ,,Panečku, dobře," pousmál se. ,,Rád tě poznávám, Caroline. Moje jméno je Marcel Gerard."

Já jsem ho pouze probodla očima. ,,Ráda bych řekla, že tě taky ráda poznávám, ale lhala bych" ušklíbla jsem se.

,,Panebože, ta holka se mi od tohoto momentu vážně líbí!" křikl nadšeně Kol a hned šel ke mně, já jsem ho však probodávala pohledem. ,,Ale no tak, snad se na mě stále nezlobíš. Za naši malou minulost, teda spíš minulost s tvými přáteli."

,,Zlobím se na celou tvoji rodinu a vždycky budu" odsekla jsme mu otráveně. Chtěl něco říct, ale já jsem mu nedala možnost. Rychlím krokem jsem tu místnost opustila.

*** 

Když jsem konečně dotáhla do svého pokoje všechny svoje věci, tak jsem si zajela rukou do vlasů. Jak jsem zjistila kde je můj pokoj? Řekla mi to Cami, která však hned potom odešla na tu jejich zvláštní poradu, nebo jak to nezvat. Hned mi došla jedna věc, líbí se ji Klaus. Věděla jsem však, že ke mně nebude hnusná, jelikož jsem si omylem vzala někoho koho chce. Navíc se s ním rozvedu dřív jak za deset let, takže bude volný a klidně se on s Cami můžou vzít. 

,,Jsem rád, že jsi skutečně dorazila, lásko," najednou se tu ozval Klaus a sledoval moje věci. ,,Mohla jsi být se mnou v ložnici."

,,To bych se radši zabila než spát s tebou v jedné posteli!" štěkla jsme na něho naštvaně. On se tomu však pouze zasmál a zakroutil očima. ,,Pro dobro nás všech bychom měli přesvědčit tu otravnou čarodějku, aby nás rozvedla!"

,,Co když se nechci rozvést?" ušklíbl se na mě Klaus a já jsem ho probodla nenávistným pohledem. ,,Ale přišel jsem tě pochválit. Takto se k Marcelovi nikdy nikdo nezachoval. Překvapilo nás to všechny."

,,Tak jsi mě pochválil a můžeš znovu odejít" odsekla jsem mu znovu a šla jsem si vybalovat svoje věci. Měla bych si promyslet kam co dám. Chci to tu mít útulné, když tu nějaký ten den budu.

Klaus bohužel neodešel, ale sledoval mě. ,,Chceš s tím pomoc?" zeptal se klidně, ale já mu vzala hned z ruky tašku, kterou se rozhodl vybalit.

,,Nesahej na moje věci!" štěkla jsem na něho. ,,Nechci od tebe žádnou pomoc, jediné co chci, abys donutil tu čarodějku, aby nás rozvedla a já se mohla vrátit domů!" 

Viděla jsem, jak se na mě mračil, ale nic neříkal. ,,Doufám, že se ti tu bude líbit, chápu že mě nesnášíš, ale dovol mi, abych ti ukázal tu lepší část z mého života. Třeba spolu budeme nakonec vycházet a ty mě nebudeš zabíjet pohledem, pokaždé když na tebe promluvím. Než jsi přijela, tak jsem ti vyřídil nové doklady, máš je na nočním stolku" řekl tiše a skutečně jsem viděla na nočním stolku svoje nové doklady. Povzdechla jsem si.

,,Můžeme spolu jednou vycházet, ale netlač na mě prosím. Kvůli naši svatbě, nesvatbě, jsem musela opustit svoje přátelé a domov. Je to pro mě těžké" zašeptala jsem tiše. On však pouze přikývl a rychlím krokem opustil můj pokoj.

Dokážeme spolu vůbec někdy vycházet? On je oheň a já jsem voda. Společně se jedině tak zničíme.