Princezna na útěku

30. Vážné oznámení

-Princezna-

Sama jsem se divila mému návrhu. Nevím, proč jsem to vlastně řekla, ale byla jsem opravdu ráda, když mou nabídku přijal. 

Hned jak si odešel pro své věci, začala jsem házet kameny na okno, aby mi mohla Candy hodit lano dolů a mohly jsme se zase vyměnit. Jenže se nic nedělo. Hodila jsem další a čekala jsem. 

Okno se konečně otevřelo a lano vyselo z okna dolů. Usmála jsem se a vylezla jsem nahoru. Vyšoupla jsem se z okenního rámu na zem. Schovala jsem lano zpátky nahoru.

"Jak to, že ti to tak dlouho trvalo, Candy? Už jsem se trochu bál-" otočila jsem se a místo Candy jsem zahlédla někoho úplně jiného. Takový výraz jsem v jeho očích ještě nikdy neviděla. 

Sklonila jsem hlavu a uklonila se. 

"Pořád stejná jak vidím." řekl mrzutě. Stále jsem se klaněla. Nedokázala jsem se mu podívat do očí. Tohle už nebyl člověk, kterého jsem znala. Teď byl jiný. 

"Hodlala jsi znovu utéct?" jeho hlas se zvýšil a dodával mu důraz na jeho slovech. 

"Nechtěla jsem, Vaše Veličenstvo. Pouze jsem potřebovala trochu čerstvého vzduchu. Velice se vám omlouvám, už se to nebude opakovat." Můj hlas se trochu klepal. Nikdy jsem otce takhle nebrala, ale teď jsem z něj měla opravdu strach. Tak tohle myslela má matka tím, že se kdysi otce bála. 

Často mi vyprávěla o svém odchodu z domova a jejích zážitcích s mým otcem. Občas vypadala velmi šťastně, když to říkala, ale já ji spíše zažila v depresích. Každým dalším rokem měla slabší tělo a bylo taková duchem nepřítomna. Otec ji však vždycky dokázal znovu zvednout náladu, vždy ji podržel. Připadal mi jako nějaký hrdina. Tak  to bývalo kdysi dávno. 

"To v sobě nemáš ani trochu studu?!" Lekla jsem, když jsem uslyšela silnou ránu do zdi. Přesto jsem stále zůstala v úklonu. Teď mnou omluvou nic nezměním. Nic nezměním. 

Uběhlo několik minut než se znovu něco stalo. Otec odešel a nechal mě tam tak. Přeci jen jsem nic nezměnila. Povzdechla jsem si a šla se převléknout. 

Po vyčesání mých vlasů, jsem konečně uslyšela zvuk za mém okně. Vyběhla jsem tam a hodila jsem lano dolů. 

"Stalo se něco?" zeptal se Edward hned, jak vyšplhal do mého pokoje. Pousmála jsem se a zakroutila hlavou na znamení ne. 

Nevím jak dlouho jsme si povídali, ale po nějaké době jsem usnula.

-Král Essenu-

Stačilo pár minut a ona už mi usla v náručí. Dlouho jsem ji pozoroval. Vypadala tak klidně. Překulil jsem nás oba na bok a objal ji. 

Je jediná možnost, jak ji znovu vrátit její čest a postavení. Možná z něčím takovým nebude souhlasit, ale já si to tak hrozně přál, i když to bylo pro ni špatné. Jestli na to bude chtít čas, dám ji ho. Jestli bude chtít odmítnout, nebude mít na výběr. Prostě jen chci, aby se daly věci znovu do pořádku. 

Jen na to musím jít opatrně. Tak, aby nebylo možné to vzít zpátky. Bude to pro nás dva lepší. Určitě se tím všechno zlepší, musí. Postarám se o to. 

...

Ucítil jsem letmé doteky na mém břiše. Zakňoural jsem a otevřel jsem oči. Nával světla mi znepříjemňoval vidění. 

"Konečně jsi vzhůru, už dlouho je slunce na obzoru." ušlíbla se Karin a vstala. "Měl bys asi už jít. Není za chvíli to projednávání?" 

Povzdechl jsem si a sedl si. "No vlastně. Kéž bych nebyl král!" Protáhl jsem a všiml si, že mi chybí moje tunika, takže byl hezký pohled na moje tělo. Zvedl jsem obočí a podíval se na Karin. Ta se poškrábala na hlavě a dívala se všude kolem. "Jasně, pochopil jsem."

Vstal jsem a oblékl jsem si svou tuniku, když v tom jsem zaslechl hlasy u dveří. Podíval jsem se na Karin a ta se dívala stejně překvapeně jako já. 

"Karin! Jdu dovnitř!" ozval se ze dveří Williem a my jsme začali panikařit. Karin mě rukama odháněla a já jsem měl co dělat, abych se nezačal smát. Vyhnala mě do koupelny a ještě před tím než odešla, praštila mě po zádech. 

"Dobré ráno, vyspal ses dobře?" optala se s úsměvem. Zamračil jsem se. Co to na něj zkoušíš, když jsem tady já?

"Už jsi v pořádku?" 

Odfrkl jsem si a nakoukl jsem do druhé místnosti. No ty, ten! Stál kousek před ní a hladil ji po tváři. Karin se usmívala, ale když si mě všimla, hrůzou zkameněla. Obrátil jsem oči v sloup a prokřupal jsem si klouby na rukou. Jak se ji může jen tak dotýkat?!

"Stalo se něco?" řekl William a začal hledat místo, kam se Karin dívá. Rychle jsem zalezl a opřel se o zeď.

"Jsem v pořádku, opravdu. Jen si chci jít ještě na chvíli lehnout. Moc jsem se nevyspala." 

"Dobře. Přinesu ti sem snídani, ano?" Slyšel jsem jak vydává zpátky ke dveřím. Z rámu dveří jsem ukázal ven dva prsty.

"Wille! Mohl bys mi prosím přinést dvě porce, mám velký hlad." 

Usmál jsem se, opravdu mi rozumí, hm? 

...

Netrvalo dlouho a oba jsem už seděli u snídaně. Snídat v posteli, proč ne? 

"Pak ale už musíš jít." oznámila mi Karin a napila se vody. 

"Co to plácáš? Jdeme oba." ušklíbl jsem se na ni. 

"Cože? Já tam jít ne-"

"Obleč se, dojdu pro tebe." vydal jsem se k oknu. Uvázal jsem lano a hodil jsem ho dolů. "Tentokrát mě čekej u dveří." 

-Princezna-

Seděla jsem úplně nechápající, zatím co Ed už dávno byl pryč. Pousmála jsem a podívala se šatníku. Nechali mi tu nějaké šaty, které byli velmi krásné. Divila jsem se tomu. Takové šaty by dvorní dámy vlastnit neměly. 

Oblékla jsem se do tmavě zelených, které měly opravdu složitý korzet. Nebyla jsem zvyklá nosit něco takového, navíc to bylo těžké, utáhnout si to sama. Ještě jsem si lehce upravila vlasy a dala si do nich malé sponky, aby mi nepadaly do očí.

Na dveře mi někdo zaklepal a bez optání vešel dovnitř. 

"No vidíš, jak ti to sluší." usmál se Ed a já stále nechápala o co jde. "Můžeme?"

Nabídl mi rámě a já jsem ho nejistě přijala. Stráže nás nechali normálně odejít. Podívala jsem se na Eda a pošeptala jsem mu do ucha: "Co máš v plánu?" 

Došli jsme do společenské místnosti, kde už se nacházeli úplně všichni. Podívala jsem se na strejdu Thomase, poté strejda Charlie a nakonec moji rodiče. Všichni na nás nechápavě zírali. Takže přeci jen tady nemůžu být.

"Co má tohle-" začal otec, ale Edward ho zarazil.

"Nemá snad má snoubenka právo být na takové události?" oznámil vážně Edward a silně chytl moji ruku. 

Haaaaa?!

pokračování příště

Yaho! Jsem tu zase lidi :) Žádné vydírání spisovatele o nové kapitoly! Ještě se může stát, že tuhle knížku ani nemusím dopsat XD. Dělám si srandu

Snad se vám líbí
PS: nová kapitola nejdříve v úterý, mám teď trošku těžší období

S láskou

Vaše Toro