Princezna na útěku

9. Život je boj

-Sedlák-

Nečekal jsem to. Mlátil mě, i když jsem byl pořád ještě v polospánku. Bylo mu to jedno. Zmlátil mě. Když už si myslel, že se ani nezvednu, přešel ke Karin a přiložil jí nůž ke krku. Nevěděl, že mám ještě hodně energie. Když se člověk nebrání, vypadá to, že už je to s ním zlé, jenže já se nebránil jen proto, abych ho pak mohl rovnou zabít. Změnil se, strašně se změnil od sestřiny smrti.

Karin vytřeštila oči. Luk se podíval na mě a tím navedl i Karin. Chtěl, aby se bála, aby mě takhle viděla. Pak ale řekl to co neměl. To co jsem mu nikdy neodpustil. To čím mi zničil život. Nikdy bych ho nenechal jen tak. Rozhodně jsem vstal. Karin se vysmekla noži a proto jsem měl konečně možnost Lukovi jednu ubalit.

Tím začal boj. Praštil mě pěstí a já ho svalil na zem. Vždy jsem byl silnější než on. Neměl by proti mě šanci, kdyby nepodváděl.

Řízl mě do břicha a já sykl bolestí. Začal se ohánět nožem a nedbal nato, že mě může i zabít. Šlo vlastně jen o to, kdo zabije koho. Ohnal se znovu nožem a já mu ho vyrazil z ruky. Odletěl na druhou stranu místnosti a tím jsem dostal možnost ho znovu uhodit.

Jenomže jsem svou pozornost zaměřil na nůž, z druhé strany, a přestal jsem si všímat Luka, který toho využil a začal mě škrtit. Snažil jsem se bránit, ale nebylo to nějak možné. Začal jsem se dusit. Nemohl jsem nic dělat, jen pomalu umírat.

V tom mě však Luk pustil a zhroutil se k zemi. Podíval jsem se na Karin jak v ruce svírá nůž celý od krve. Vrátil jsem svůj pohled k Lukovi a vykulil jsem oči. Karin mu do břicha vrazila nůž. Tohle je vážný. Jenže jsem nemohl nic dělat. Byl jsem taky zraněný a nebylo by lehké pomáhat ještě Lukovi. Pošlu jsem lékaře hned jak se dostaneme do bezpečí. Ale teď už musíme jít pryč.

S obtížemi jsem se dostal na nohy a vzal Karin za ruku. Při mém doteku se lekla a vystrašeně se na mě podívala.

"Musíme jít." Snažil jsem se mluvit klidně, ale nebylo to zrovna nejklidnější. Karin přikývla.

Po dlouhé době, kdy jsem cítil na každém kroku jen palčivou bolest, jsme se konečně dostali k oři. Nějak jsem se dostali na jeho hřbet a vyjeli jsme.

"Znáš nejbližšího léčitele?" optala se Karin.

"Bohužel je nejbližší léčitel v Essenu. Dalila." To ji zaskočilo. Snažila se chovat normálně, ale moc jí to nešlo. Nic nenamítala, a tak jsem vyrazil směr k Dalile.

-Princ-

Je pryč. Dalila mě přesvědčila, že se šla jen projít, jenže kdo by se procházel celý den? Ještě k tomu je zraněná. Určitě ji někdo unesl a to já nesmím dopustit.

Celý den sedím v příbytku našeho léčitele a čekám, zda se vrátí. Jsem čím dál tím nervózní. Dalila mi slíbila, za když se do svítání neukáže, smím ji hledat. Já jsem však doufal, že už je na cestě sem.

Venku jsem uslyšel koně a to mi dodalo naději. Rychle jsem vstal a vydal se ven. Po otevření dveří, jsem se zarazil. Katherine podepírala nějakého muže, který byl docela vážně zranění. Ale i ona na tom nebyla nejlíp.

Když mě uviděla, vykulila oči. Z druhé strany jsem podepřel toho muže a pomalými kroky jsme se dostali dovnitř. Dalila si vzala na starost mladíka a nás nechala o samotě.

-Princezna-

Oba jsme jen tak stáli a nemluvili. On mě propaloval pohledem a já se dívala všude kolem.

"Kde jste byla, Katherine?" optat se zaraženě. Jeho nevěřícný pohled byl nesnesitelný.

"Chtěla jsem mít trochu klidu, tak jsem se prošla po vaší říši. Cestou jsem potkala starého známého. Pak nás ovšem napadli, Willa zranili, ale mě ne. Proto jsem s ním přijela sem."

"Kdyby ho nezranili, nevrátila by jste se, že?"

"Vrátila, ale ne tak brzy. Jsem přeci na cizím území a chci vědět, kde se co nachází." Znovu mi z úst vycházela jedna lež za druhou. A to mi vadilo. Jenže pravda je až moc komplikovaná.

"Proč jste nepožádala mě, abych vás doprovázel, Katherine?" v jeho hlase byla zášť.

"Proto, že jste princ této říši, máte hodně starostí." prostá výmluvná odpověď, jak jinak že?

James se zarazil a už nic neříkal. Také jsem nechtěla mluvit. Oba máme o čem přemýšlet. Já si rozhodně dělám starosti o Willa a to, jak se dostaneme co nejdál odtud.
Pokud mi princ nevěří, můžu mě pověřit hlídáním. To nemůžu dopustit. Už dávno jsem měla být pryč.

Zjevně budu potřebovat něco, co jsem vždy nenáviděla. Musím udělat uspávací sérum.

pokračování příště

Ahojte! Jak víte, tato část měla být už dávno dopsaná a vydaná... Jenomže času mi stále ubývalo, takže i dneska jsem tu kapču napsala narychlo. Snad se líbí... Budu se snažit dneska napsat další část, ale nic neslibuji...

S láskou.....

Vaše Toro