Princezna na útěku

17. Cesta

-Zen-

Uběhli tři dny od doby, co jsem v úkrytu Morrganstamských lidí. Trochu jsem to tady prozkoumal, a zjistil pár zajímavých věcí. Jsou to staré katakomby, kde se kdysi nalézali naleziště zlata Morrganu, nyní Morrganstamu. Před dvaceti lety bylo všechno zlato vybíleno a Morrganstamští stavitelé zde vybudovali úkryt, kdyby vypukla válka, nebo se někdo snažil zničit tento národ. Od té doby sem byli dováženy zásoby jídla a pití, za předpokladu, že jednoho dne budou potřeba. 

Ten den nastal před dvě lety. Než na Morrganstam zaútočil Essen, byli tito lidé varování.
Zachránil je Edward, o kterém jsem věděl jen jeho jméno. Ten spolu s několika vojáky pomohli slabším lidem dostat se do úkrytu. Pár vojáků, kteří nechtěli svůj domov opustit a chtěli ho bránit do posledního života, tam zůstalo. Avšak jak jsem už dlouho věděl, všichni byli zabiti a Morrganstamská půda lehla popelem. 

Říše sice zanikla, ale lid přežil a proto žije i nadále Morrganstam, stačí ho jen znovu vybudovat.
K vybudování potřebují nejcennější poklad Morrganstamu, Reenovu truhlu ve které je největší bohatství ještě od doby, kdy existoval Morrgan a Doldastam, než se z něho stala jedna říše.
Díky všem novým informacím, jsem byl stoprocentně přesvědčen, že Reenovu truhlu najdu a přinesu ji zpět. Nemělo cenu zde otálet, nakonec mi přece nikdo nějak moc nevěří.
Příběh o ztracené princezně si můžu nechat na dobu, až se vrátím. Přeci jen mi neuteče.

-Sedlák-

Konečně po všech těch dnes jsme dorazili do Anglie. Nejdříve nastaly různé priority, ale poté jsme se konečně mohli vydat na Anglický dvůr, kde podle lidí byla spatřena princezna.
Celý zbytek dne jsme se jen poptávali lidí a snažili se najít podrobné důkazy.
Když už jsem to vydával, všiml jsem si u lesa něčeho lesklého o co se odráželo zapadající se slunce. 

Byl to luk, který jsem moc dobře znal. Jenže nepatřil princezně, ale Kateřině, mé sestře.

-Král Essenu-

Celé dny byly utrpením. V království se nic nedělo. Morrganstamské trosky byly troskami a nebylo nalezeno vůbec nic nového. Jediné co se po dvoře říká je, že se vrátil válečník, o kterém jsem nikdy nic neslyšel.

"Synu." vešla do mého pokoje má matka. "Přišel dopis z Qaironu, nabízí nám spojenectví za předpokladu..."

"Za předpokladu, že se ožením s jejich královskou dcerou." řekl jsem ironicky a znovu se radši věnoval daním. 

"Kdy už konečně někomu odpovíš? Máš kupu nabídek na spojenectví. A třeba Htawing by byl velmi přínosný, mají opravdu dobře úrodná pole a také plno nalezišť."

"Matko, neříkala jsi náhodou, že počkáme až na Fawris. Tato říše by nám dala velkou armádu, bohatství a hlavně plno úrody. Je to jedna z nejrozvinutějších říši na našem světě." Matce zajásali oči a já sklopil hlavu. Není možné aby nám Fawris poslalo dopis o spojenectví. Od dávných let jsme nepřátelé, a díky tomu dostanu od matky alespoň na chvíli klid. 

"Jsi génius Jamesi. Tohle se musí oslavit." dořekla všechno co měla na srdci a odešla z místnosti.  

"Asi jí moc nedochází, že se nemá co slavit." šeptal jsem si pod nosem a znovu se věnoval své práci. 

Katherine, kde jsi?

-Zen-

Řekl jsem Dalile, že odcházím a ať předá můj dopis králi a královně. 

"Ale musíš jim ho dát až za dva úplňky. Rozumíš Dalilo? Za dva úplňky!"
"Neboj se Zene, zvládnu to. Ty se opatruj a vrať se brzy, živ a zdráv."
Přišla ke mně a pošeptala mi.
"Vyhýbej se Deargúm."
Poté mě objala. 

Nyní už však jsem mezi Morrganstamským úkrytem a lesem. Dalila mi dala mapu, díky které se prý dostanu do zaniklého Morrganstamu, ale moc se v ní nevyznám. 

"Doufám, že se tam nějak dostanu."

"Ale kam pak naše ztracená ovečko?" řekl hlas za mou arogantním tónem. 

"Myslím, že víš kam jdu. V tom případě nechápu, co taky děláš? Sleduješ mě, Edwarde?" Otočil jsme se a setkal se s tváří koně a ne Edwarda, jak jsem prvně zamýšlel. 

Edward samozřejmě seděl na jeho hřbeti a culil se na mě. "Nasedej." řekl a poklepal na sedlo. 

"Proč bych to měl dělat?"

"Chceš se snad dostat do Essenu, ne? V tom případě nasedej. Navíc mám úkol od Dalili. Musím tě hlídat." znovu se zaculil a se zamračil. 

Musím přiznat, že bez něj to nezvládnu. Povzdechl jsem si a sedl si za něj. 

"Drž se, tohle bude divoká jízda." oznámil mi s nadšením a rychlostí větru jsme vyrazili.

pokračování příště

Ahojte! Jak se při pátku máte? Já nic moc, možná v tom vypovídá i má nová kapitola, jenže to musíte posoudit vy, já to nějak nepoznám.
Děkuji všem, kteří tu jsou se mnou a pobízejí mě ke psaní, protože jinak bych další kapitoly už asi nepsala.
Děkuji.
Vaše Toro