Princezna na útěku

19. Osud si nevybereš

-Sedlák-

"Zen byl tady?! Jak je to možné? Co se zatraceně stalo?!" Nedokázal jsem být v klidu. Proč? Jak se sem dostal? Co se stalo na farmě? Jak by to Fred mohl dopustit? Ničemu nerozumím. 

Dalila se tvářila velmi znepokojeně. "Ty jsi to nevěděl? Zmiňoval se o tobě." 

"Zen měl být spolu s protestanty. Má být na okraji Morrganstamu. Pokud tam není, tak kde tedy je?" 

Král s královnou si vyměnili pohledy. "Vy víte kde teď je, že?"

"Wille, uklidni se. Byl tady, ale odešel. Nevíme, kde se nachází." řekla Dalila a pousmála se. 

"Chci znát všechny podrobnosti. Kdy přišel? Kdy odešel? Co tady dělal?"

"Přišel přibližně před týdnem, včera odešel." Královna se podívala na svého manžela, ten se zamračil. 

"Wille, můžu na slovíčko." Král odešel z místnosti a já se vydal za ním. Zjevně v kuchyni zastavil a otočil se na mě.

"Znáš pověst o Reenově truhle?" opřel se o stůl a zaměřil na mě svůj pohled. 

"Neznám, Vaše Veličenstvo." odvětil jsem. 

"Reenova truhla byla v Morrganu po staletí. Je v ní ukryto to nejcennější z království Morrganstam. Když byl ale zničen, Essen ji našel a vzal si ji, ukradl ji. Proto jsem napsal dopis a zanechal ho v Morrganstamu, doufajíc, že ho po zničení někdo nalezne. Což se stalo. Tvůj přítel Zen jej nalezl a vydal se navrátit náš poklad zpět. Zen je v Essenu, Wille." 

Vstal jsem a odešel jsem z místnosti. Když jsem procházel kolem Dalili, zamračil jsem se. Někdo mě chytil za ruku a tím mě zastavil. 

"Co chceš dělat, Wille?" Denis mluvil vážně, ale přitom i nechápavě.

"Jedu do Essenu. Teď když už celá záležitost s Morrganstamským lidem vyřešila, nepotřebujete mě. Řekni všem, že nastal problém a já musel odjet. Díky." Jeho sevření povolilo a já se z něho vykroutil. Nikdo jiný se mě už neodvážil zastavit. Měl jsem svůj cíl a ten jsem chtěl splnit.
Přivedu toho blbce zpět.

-Edward-

Chodby pod Essenem byli velmi úzké a temné. Procházel jsem jimi opatrně. Bylo jasné, že se kolem truhly nacházejí stráže, proto jsem jen pozoroval. Byli dva, oba velmi silní, oba ozbrojení. 

Tsk. 

Vydal jsem se zpátky do Dalininého domku. "Jak to šlo?" zeptal se Zen, hned jak jsem dorazil. 

"Budeme potřebovat zbraně." řekl jsem prostě a Zen se pousmál. 

"To bylo přeci jasné."Podal mi polévku z bylin, kterou připravil a sám si sedl naproti mě se svým jídlem. 

"Dalila má pouze byliny, takže si nestěžuj na to, že neumím vařit." odvětil a dal se do jídla. Nevypadalo to zrovna nejlépe, ale bylo to opravdu lahodné. Divím se, že něco takového dokáže. 

"Zítra brzo ráno vyrážíme." řekl jsem a Zen se zamyslel. 

"Asi si vezmu i luk. Co myslíš?"

"Je to na tobě." Dojedl jsem svou polévku, vzal jsem si meč a šel ven na lavičku. Zen se vydal za mnou. 

"Opravdu tady budeš celou noc hlídat? Přeci jen jsme v úkrytu Dalili. Nic se nestane." 

"Jdi spát, zítra to bude náročný." sedl jsem si. Zen si povzdechl a odešel. 

Zítra jdeme do protiútoku Essene.

-Zen-

Brzo ráno mě probudil Edward, nebo to byla ještě noc? Prostě ve tmě jsme se vydali pod Essenský zámek, pro Reenovu truhlu. Celou cestu jsem následoval Edwarda, nevěděl jsem kam vůbec jde. V rukou jsem svíral luk. Doufám, že to vyjde. Musí. Konečně jsme byli tam. Roh před vchodem. 

Edward na prstech ukázal tři. Dva. Jedna. Najednou něco bouchlo a nás to odhodilo k zemi. Na zámku se něco děje. Stráže se vydali nahoru a my tam zůstali sami. Tohle byla příležitost.

Rozběhli jsme se ke vchodu a Edward rozrazil dveře. Popadli jsme truhlu a utíkali pryč. V pořádku jsme ji odnesli k Dalile a Edward hned osedlal koně. Vedl jsem si na jeho hřbet a truhlu dal na sebe. 

"Odvez to Morrganstamským lidem. Já se musím vrátit." řekl a otočil se. 

"Cože?!" chtěl jsem sesednout, ale Edward mě zastavil. 

"Napadli Essen. Pomůžu jim. Reenova truhla je hodně důležitá a nemůžeme o ní přijít, ale také nemůžeme nechat Essen na holičkách. Rychle! Jeď!" pobídl koně a ten se sám rozjel. Nemohl jsem ho zastavit. Proto jsem se tomu poddal a rychlostí vjel do lesa.
Tam už se mi koně podařilo zastavit. Sesedl jsem a hledal jsem místo, kde mohu Reenovu truhlu schovat, a pak jsem to uviděl. 

Domek na stromě. Vylezl jsem nahoru a truhlu tam nechal. Domek byl velmi vysoko, takže byl těžko zahlédnutelný, i já si málem nevšiml, proto jsem usoudil, že bude v bezpečí.
Vrátil jsem se ke koni a vyrazil jsem do zpátky do Essenské říše.

-Král-

"Všechny jednotky do útoku! Braňte občany!" Nechápal jsem to. Jak jsem si toho mohl nevšimnout. Deargové započali útok. Lidé nebyli v bezpečí. Všichni zůstali ve svých domech. Nešlo je odvést pryč. Deargové byli všude a vraždili všechno, co se jenom hlo. Tohle bylo zlé.
Hodně zlé. Essenský lid zaniká, stejně jako Morrganstam. 

"Proč jsou lidé stále zde?!" povědomí hlas naštvaně křičel na nynějšího krále Essenu, na mne.
Otočil jsem se a spatřil svého bratra. Vypadal jinak než před dvěmi lety, byl jiný. 

"Jame! Co sakra děláš?! Ihned odtud všechny dostaň pryč!" 

"Proč jsi tady?" řekl jsme zmateně. 

"Na tom teď nezáleží! Rychle jim pomoz!"

"To, to nejde." řekl jsem potichu. 

"Jak že to nejde?! Lidé tam umírají!" 

"Jsme obklíčeni, Edwarde! Nemůžeme nic dělat!"

"Takhle se chová král! Ani Deargové nejsou neporazitelní! Vzchop se Jamesi I. Essenský! Pro svůj lid!"

Do hradeb vběhl kluk a hned se vydal na balkón. Napnul luk a vystřelil šíp.
Otočil se na mě. "Tohle je tvůj osud, králi!"

pokračování příště

Ahojte! Tak jsem znovu zde. Přijímačky byli napsaný, osudy rozdány a já se nevrátila k psaní Princezny na útěku. Snad se nová část líbí a budete i nadále číst můj příběh. Děkuji za vše.
Toro Vulpis