Princezna na útěku

4. Ztracené, je znovu nalezené

-Princ-

Utekla. Princezna Karin utekla. Nechápal jsem to. První co mě napadlo bylo, že se rozmazlená princeznička naštvala a schovala se do nějakého domku, kde by mohla trucovat. Však, když mi otec řekl, že je nezvěstná už několik hodin a že po ni není ani vidu, ani slechu, zarazil jsem se. Jak by princezna mohla jen tak utéct beze stopy? Jak by tohle zvládla?
Nic z toho mi nedávalo smysl.

Musel jsem zajít za velitelem jejich gardy a promluvit si s ním. Alespoň jsem mohl získal nějaké informace. A taky že jsem je získal.Princezna není jako ty fifleny z předměstí, je jako chytrá vesnická holka. To mě matlo. Byl jsem vychován ke kralování, před lidmi jsem se choval nadřazeně a dával si pozor na má slova, však ona ne.

Karin. To jméno si budu pamatovat.
Karin.

...

Ze zamyšlení mě vyrušila až velká rána. Neváhal jsem a vyběhl tam. Byla to Katherine. Ležela na zemi nemožná se hnout. Natáhl jsem k ní ruce a pomohl se jí postavit. Avšak ona měla něco s nohou.
Vzal jsem její, poměrně lehké, tělo do náručí a nesl jsem ji k léčiteli v našem zámku. To je otrava.

Mezi stánky jsem zahlédl Dalilu, ale nechtěl jsem za ní jít, musím odnést Katherine.

Jenže teď mi něco došlo. Co Katherine dělala tam za těmi stánky? Proč mi přijde, že není taková, za jakou se vydává? Problém je, že ona mi na mé otázky neodpoví, ba naopak bude dělat, jako že jsem se jí vůbec na nic neptal. Ale vím jak ji dokážu přimět mluvit. Jen potřebuji Notha.

-Král Západní říše-

Prohledávám celý les už hodně dlouho, však nic jsem nenašel. Bylo mi jasné, že zabloudila do Essenských lesů, protože nebyla schovaná v domku. Jenže tyto lesy bývají o dost hustší a nebezpečnější, než ty naše. Ale musím ji najít. S Karin jsem si stejně blízký, jako s Madison. Beru ji jako svou sestru. Nenechám ji tady někde umřít. I když bylo hloupé utíkat. Kdyby alespoň neutekla sem a vydala by se za mnou. Bylo jasné, že bych ji neprozradil. Ta její houževnatost. Jenže to už je teď jedno.
Hlavní je najít Karin.

-Princezna-

Sykla jsem, když se léčitel dotkl mé nohy. Dost to bolelo. Zjevně mám něco s kotníkem. Ale to se dá vyléčit za dva západy slunce, s pomocí bylin.
Až na to, že já nemám tolik času na léčení. Musím se vrátit do toho lesa. Musím najít svůj luk a nože, i když vůbec nevím, kde jsem je ztratila.

"Katherine budete v pořádku jen..." začal léčitel, jenže já věděla co potřebuji, tudíž jsem to dořekla.

"Dva kořeny puerárie laločnaté, která se dá ovšem sehnat jen v horských oblastech. Tudíž budeme muset jít do vašeho lesa a vydat se západně od zámku, kde podle mých výpočtu, jedna hora je." Nechápu kde se to ve mně vzalo. Léčitel se tvářil překvapeně. Však James na mě rovnou kulil bulvy.

"Má matka byla kořenářka." odpověděla jsem prostě mou malou lež. Popravdě mě tohle naučil Liam. Chtěla bych ho zase vidět. Spolu s Fionou a malým Zakem, tvoří úžasnou rodinu. Taky bych si přála takový život, a ne ten který teď prožívám.
Povzdychla jsem si. I když sranda se s tímhle malým princem nezapře.

"Děje se něco, Katherine?" zeptal se starostlivě James.

"Ehm... Má matka před pár lety zemřela, takže je pro mě těžké na ni vzpomínat." Jedna lež za druhou se valila z mé pusy ven. Je vůbec něco, co jsem mu řekla pravdu? Zjevně ne.

"Tak to mě mrzí." opáčil se svěšenou hlavou.

"Nemusí." řekla jsem prostě a dál se věnovala léčiteli.

"Dobrá, takže víte co máte dělat. Mě už tedy nepotřebujete. Vaše Veličenstvo." řekl, uklonil se a odešel. James se tvářit znechuceně, když se mu ukláněl. Usmála jsem se na něj a pokusila se vstát. Postavila jsem se na levou, neboli zdravou, nohu a snažila se postavit i na tu druhou. To se však nepovedlo. Proto mě James znovu vzal do náručí a nesl mě až ke stájím. Tam jsme se nějakým zvláštním způsobem dostali na koně. Já seděla před James a byla jsem na něj namačkaná, zatím co on si vzal do rukou uzdu a pobídl koně k běhu. Ten se jak zázrakem rozběhl a vyrazil do lesa.

"Kde máte otce, Katherine?" zeptal se najednou James, zrovna když jsme vjeli do lesa.

"Mého otce zabili ve válce." řekla jsem potichu. Má výmluva byl můj děd. Jsem příšerný člověk.

"Takže jste sirotek?" Jeho hlas zněl velmi smutně, však já vím, to co vím. Nejradši bych mu řekla, že nejsem sirotek a že má velkou šťastnou rodinu, ale nemůžu.

"Ano." V tomto životě, ano.

"Měla jste kde bydlet po smrti svých rodičů?"

"Ano, s matkou jsme si postavili domeček v lese, kde jsme bydlely celý zbytek jejího života. Jenomže matka zemřela na vir a tak jsme se nemohla k domku ani přiblížit, tak jsem jen bloudila po lesích a žila kde se dalo. Zbytek už znáte." dořekla jsem svůj vymyšlený monolog a dívala se před sebe. Takové by to bylo, kdyby jsme se vzali? Byl by pořád tak hodný? Žilo by se mi dobře. Byli bychom k sobě tak blízko a mě by bylo stejně horko, jako teď?

"Váš život je smutný Katherine, ale takový už nikdy nebude. Věřte mi." To mě uklidnilo. Přestala jsem se snažit odsunout se od něj co nejdál a opřela si hlavu o jeho rameno. Byl do docela příjemný pocit. Možná bych mu mohla říct pravdu a pak bychom. Pak bychom co? Vzali se? Blázním? Rozhodně jsem se zbláznila, ale odkdy tak blázním? Těžko říct.

"Jsme tady." informoval mě James a sesedl z koně. "Čekejte tady Katherine, zajdu tam." S těmi slovy odešel.Počkala jsem až ho ztratím z dohledu a poté jsem také seskočila z koně. To byla moje osudová chyba. Dopadla jsem na mou bolavou nohu a skácela se k zemi. Tak to je super.Díky bože, fakt děkuji.

Po chvíli snažení, jsem jsem se konečně postavila a mohla jsem vyrazit. Nemám moc času, tudíž se musím pokusit běžet, i když mi to zjevně nepůjde. Jenže se zdá, že mi to docela i jde. Pokud se tomu dá říkat běh. To je mi však jedno, teď jen potřebuji najít můj luk s noži.

-Princ-

Nebyl problém dostat se na naši horu, chodíval jsem sem jako malý, tudíž jsem na takové šplhání zvyklí. Utrhl jsem dva kořeny puerarie laločnaté a spěchal zpátky. Nemám dobrý pocit z toho, že jsem tam Katherine nechal samotnou. Záleží mi na ní. 

Proto netrvalo dlouho a já byl zase u mého koně. Problém byl, že jsem tam byl jen já. Katherine tu nebyla. Rozhlížel jsem se všude kolem sebe, ale nikde nic. Volal jsem ji, ale nikdo mi neodpovídal. Jediné co jsem mohl udělat, bylo nasednout na koně a začít ji hledat. Tak jsem taky udělat. 

Nasedl jsem a vyrazil. 

...

Po nějaké době jsem ji konečně našel. Však to co jsem viděl jsem nečekal. V rukou svírala královský luk se znakem Morrganstamu. Vedle ní, na zemi, byli položené Morrganstamské nože ukované ze stříbra. 

"Co to děláš?" zeptal jsem se ji a ona se leknutím otočila. Teď mi to bude muset panenka pěkně vysvětlit.

pokračování příště

Ahojte! Jak jsem slíbila, jedna kapitola za víkend je zde. Snad se bude líbit. Hodlám vydat další v pondělí, jen ať víte. Miluji vás.

Posílám pusu.....

Vaše Toro