Princezna na útěku

32. Hádky a balení

-Král Essenu-

Byl jsem neuvěřitelně rozčílený. Není normální, aby se něco takového vůbec nabízelo královské krvi. Co je tohle za rodinu? Proč všichni nevypadají moc zaskočeně? Copak tohle dělají všechny princezny jejich rodu? 

Nejvíce překvapivé však bylo, když Karin souhlasila. To tady každý z nich chce zemřít úplně zbytečně? Můžou tam poslat někoho, kdo má zkušenosti a už dělal podobné věci. Je jisté, že někoho takového mají. 

Pohledem jsem zabloudil na královnu Madison. Její pohled mě opravdu zarazil. Bylo známo, že královna není bouřlivý typ, který by se jen tak naštval. Šlo o osobu velmi vzdělanou a úctyhodnou. Teď se ale mračila a vyřazovala s ní zlostná aura. 

Neřekla ani jedno slovo, ale každý věděl, že je něco v nepořádku. 

"Matko," Karin se vážně zadívala na královnu," nemůžeš mi nic říct. Přeci jen jsi udělala to samé, akorát jsi neměla povolení."

Princezna vstala ze židle a já se k ní přidal. "Vyrážím hned jak si sbalím věci. Willa beru sebou. Zítra, po prvním ranním světle, čekejte v mém stromovém úkrytu dopis."

-Sedlák-

Čekal jsem venku až se konečně vše vyřídí, když konečně někdo vyšel ven. Vytřeštil jsem oči a nechápal jsem to.

"Karin, co jsi tam dělala?" Za ní se hned vynořil nový král Essenu. 

"Sbal se, musíme jet za Fredem. Všechno ti pak řeknu." oznámila a dala se do kroku. 

Edward ji okamžitě chytil za zápěstí a zastavil ji. "To snad nemyslíš vážně?! Nemůžeš tam jet! Najdu dokonalého špiona a-."

"Už jsem se rozhodla! Chci zpět své jméno! Chci svou vlast! Potřebuji se vrátit! To já jsem tohle všechno zavinila! Nemůžeš čekat, že to jen tak nechám!" Z obou šlehaly plameny, zatím co já jsem tam stál nechápající sebemenší slovo.

"Jako tvůj snoubenec a král ti přikazuji nikam nechodit!"

"O čem to zase mluvíš?! Nikdy jsi mě o mou ruku nepožádal! Navíc nejsi můj král a nikdy nebudeš!" s těmi slovy se vysmekla z jeho sevření a odešla. 

Podíval jsem se na zmatenou tvář Edwarda a poškrábal jsem se na týlu. Je to problémový muž. Otočil jsem se a šel jsem za Karin.

"Hej!" zvolal na mě. Povzdechl jsem si a znovu se na něj podíval. "Nedovol ji odjet. Pokud ji miluješ, nenecháš ji zemřít." 

Pousmál jsem se a založil si ruce na prsou. "Samozřejmě že ji nenechám zemřít. Postarám se o ni mnohem lépe, než bys ty byl vůbec mohl." 

Viděl jsem jak napjal celé své tělo. Zvláštní pohled. Určitě jsem něčem nevím, ale hodlám se vše dozvědět. Tím si může být jistý. 

...

"Takže, o co jde? Proč jsi byla na té schůzi? A proč byl náš nový král takový naštvaný?" řekl jsem když jsem vešel do jejího pokoje a pohodlně se usadil do křesla. 

"Protáhl mě na ni." oznámila s minimálním zájmem a dál hledala věci, které by si měla sebou vzít. "Měl by ses taky sbalit. Zdá se, že odpůrci jsou úplně jiní, než jsme si mysleli." 

"Co tím myslíš?" zarazil jsem se. To já jsem nám našel to útočiště. Lidé tam byli opravdu hodní a princezna se díky nim znovu cítila plná života. 

Karin se zastavila a sedla si na postel. Byla zcela vážná, až jsem se bál co přijde. "Víš proč Fred prohledával trosky Morrganstamu? Znáš jeho důvod?"

"No proč? Přeci-" zamyslel jsem se. Proč vlastně? Tábor odpůrců vznikl hned po zničení Morrganstamu. Hodně lidí se přidalo k Fredovi, protože měl opravdu přesvědčivé promluvy. Vždy si byl každým svým slovem jistý. 

"Žádný není že? Nebo šlo o něco jiného, a my jedeme zjistit o co." ušklíbla se a znovu si začala balit věci.

"Proč tam jedeme zrovna my dva? Ty ne-"

"Já nejedu, jede Zen." oznámila a vzala si svůj starý čepec. "Nás znají. Pokud jim řekneme, že nás unesli essenští vojáci a teprve nedávno jsme se dostali ven, uvěří nám. Musíme zjisti jestli nás Fred zradil. Dříve než si prolije další krev." 

Ušklíbl jsem se. "Takže chceš na další dobrodružství? Sotva ses dostala k rodině."

"Právě proto musím pryč. Tady bych nic nevyřešila. Pokud můžu udělat něco jiného, čím pomůžu svým lidem, proč to neudělat." usmála se a dodala: "Navíc, já mám dobrodružství ráda." 

Vstal jsem a vzal jsem její věci, které si už sbalila. "Já vím, taky mám naše dobrodružství rád."

Vydal jsem se ke dveřím. Není času nazbyt.

"Wille počkej!" zvolala najednou. Podíval jsem se na ní. Její pohled se změnil. Byla z nějakého důvodu rozrušená. Zamračil jsem se a čekal jsem. 

Nakonec jen zatřásla hlavou a usmála jsem. "To nic, jdi vše připravit." 

Nahnou jsem hlavu na stranu. "Dobře, tak já jdu." 

Když jsem za sebou zavřel dveře, ještě chvíli jsem se na ně díval. Něco mi opravdu tají. Navíc jsem se zapomněl zeptat, co se stalo mezi ní a Edwardem. Nevadí, zeptám se příště. To už mi bude muset odpovědět. 

pokračování příště

Čauky! Ježíš, mě se tahle kapitola tak špatně psala. Omlouvám se pokud je nějak zmatená. Možná je i trošku kratší než ostatní, ale snad ne zas tak moc. 

Snad se líbí :) 

S láskou

Vaše Toro