Princezna na útěku

34. Starý přítel

-Král Essenu-

"Je zvláštní, že jste byl ochoten mě odvést do úkrytu, kde máme zjistit potřebné informace. Nečekal jsem, že budete něčeho takového schopen." ušklíbl jsem se na krále Thomase. 

Podíval se na mě a zvedl obočí. "Nevím, co si o mě myslíte, ale necítím k vám nenávist. Jsem rád, že jste se postaral o Karin, když to potřebovala. Pokud jste na její straně, dokážu vás strpět. Nemohu to však zaručit u mých bratrů, jsou trošku paličatí." 

Pobídl jsem svého koně, aby zrychlil. "Něco takového bych do vás neřekl." oznámil jsem a předjel jsem krále Západní říše. Netrvalo dlouho a on už se nacházel znovu vedle mě. 

"Na to, že nevíte kde se úkryt nachází, si nějak věříte, Edwarde." pousmál se a tentokrát předjel on mě. 

"Konečně jste zrychlil." zašeptal jsem sám pro sebe a dohnal jsem ho. Něco se mi na tom všem nezdá. Jestli se princezně něco stalo, může za to celá její rodina, ale já si to vyřídím hlavně s tím sedlákem. 

...

Když jsme dorazili na místo a vylezli do stromového úkrytu, nikde jsme nemohli najít dopis od princezny. Zamračil jsem se.

"Něco se stalo." protáhl jsem si zápěstí a otočil jsem se. 

"Ani na to nemyslete, králi Edwarde. Buďte si vědom toho, kdo teď jste." Zastavil jsem se a podíval se na něj. Čekal jsem, že se na mě bude mračit a zastaví mě. Jenže tento muž se usmíval a v ruce svíral svůj meč. 

"Zdá se, že vám o mě Karin nic nevyprávěla, protože jinak by vám bylo jasné, že bych tyhle slova nikdy neřekl. Na co tedy čekáte?" protáhl se kolem mě a slezl dolů. "Nemáme moc času." 

"Opravdu jste jiný než jsem si představoval, strýčku." ušklíbl jsem se a také jsem slezl. Sotva jsem se otočil, ucítil jsem ledové ostří meče na svém krku.

"Na tohle je ještě velmi brzy, neopovažujte se mě tak ještě jednou nazvat." vrátil svůj meč do pouzdra a vyskočil na svého koně. 

Zvedl jsem obočí. "Víte vůbec, kam máme jet? Neznáme přesné souřadnice."

"Pojedu prostě za svým nosem." oznámil a rozjel se. 

"Ale, ale!" rychle jsem vyskočil na svého koně. "Je nezdvořilé tady takhle opouštět rodinu, strýčku."

...

"Opravdu jste to našel." zašeptal jsem, když jsem dojel krále Thomase.

"Najít to není problém, spíše přemýšlejte o tom, jak se tam dostaneme." 

Podíval jsem se na farmu. Tady že sídlí náš velký vůdce George? Jak roztomilé. Kde by jsi mohl být? Určitě jsi někde v ústraní. 

"Vidíte ty stany?" zeptal se najednou král a já se zarazil.

"Stany?" 

"Jsou kousek od farmy, blízko těch vysokých stromů." 

Zadíval jsem se tam a opravdu. Bylo tam několik stanů kousek od sebe. Takže tam jsi se schovával, Georgi. 

"Fajn, zamíříme tam podél lesa. Jak budeme blízko, zůstanete v záloze schovaný. Kdyby se mi něco stalo, někdo musí doručit informace." řekl jsem vážně. 

"Proč by jste to měl být zrovna vy?" ušklíbl se, ale hned poté kývl hlavou na souhlas. Pochopil, že je to mezi mnou a Geogrem. 

Když jsem došli ke stanům, odložil jsem své věci a nechal si u sebe jenom dýku. Zamířil jsem k nim. Nikde nebylo ani živáčka, přeci jen, je krátce po rozbřesku. Obcházel jsem stan za stanem a opatrně jsem odposlouchával. Nedělo se nic divného. Pak jsem si ale všiml krve u větších kamenů směrem k farmě. 

Zamračil jsem a vydal jsem se tam. Dřepl jsem si vedle nich a projel jsem krvavou stopu. Byla úplně zaschlá, nějaký čas už se tu nacházela. Projel mnou pocit nejistoty. Zvedl jsem se a znovu se zadíval na kameny. Mezi nimi se něco nacházelo. Vytáhl jsem pergamen. 

Zavřel jsem oči. Prosím bože, ať je Karin v pořádku. Po přečtení pergamenu jsem ho zmačkal a zaťal jsem ruce v pěsti. Cítil jsem, že mám napnutý obličej. Podíval jsem se na Thomase a kývl jsem hlavou na znamení, že je to sídlo Deargů. 

"Takže ses přeci jen ukázal, starý příteli." za mnou se objevil velmi známý hlas. Viděl jsem jak se král Západní říše zamaskoval. Usmál jsem se, takhle to má být. Alespoň nemusím brát ohledy na lidi kolem. 

Zhluboka jsem se nadechl a s výdechem jsem zaútočil na George. 

pokračování příště

Ahojte! Omlouvám se vám za zpoždění. Tahle kapitola se mi psala hrozně těžko a přitom je tak krátká. Snad to není zas hrozný. Pokusím se v nejbližší době dopsat další kapitoly, abych už konečně dokončila tuhle knížku. 

Posílám pusu

Vaše Toro