Princezna na útěku

16. Nedůvěra

-Sedlák-

Hned jak jsem to řekl se všechno rozplynulo a zůstal jsem tam jen já sám. Že by mě pronásledovala iluze? Mé zmatené a zlomené já se dralo na povrch? Možná to tak bude. Jenže co mám dělat až se to stane? Až se z toho všeho začnu hroutit, stejně jako Luk? 

Pravda. Luk se zbláznil. Od té doby co jsme ho potkali, no nevím jestli se dá říct potkali, v tom hostinci, se už nikde neviděl. A od Dalily jsem nedostal žádné zprávy proto, že jsem se vytratil dříve, než se stihla vrátit. Je to všechno strašně složité. Asi bych se měl vrátit a trochu si odpočinout.

-Zen-

"Princezno?" Pozoroval jsem ho vykulenými očními bulvami. 

"Cože?" zeptal se nechápavě a trochu nezaujatě Edward. 

"Řekl jsi mi princezno." 

"A jo. To se tak říká, je to jen slovní hláška pro malé zvědavé děti." řekl a já si oddechl. Ještě aby si lidé mysleli, že jsem princezna. No tak počkat, co že to říkal. 

"Já nejsem žádné dítě!" Začínal jsem být naštvaný. To že nejsem nejvyšší neznamená, že jsem malé dítě! 

"To já moc dobře vím. Už jsi dospělá princezna, co dokáže všechno sama." Ušklíbl se a vstal.
Taky jsem vstal a praštil ho do hrudi. 

"Kdo je tady podle tebe nějaká princezna, ty hnuse?! Nedovoluj si na menší!" zařval jsem na něj.
Chytil mé ruce a svalil mě na postel, kde jsem ještě před chvílí ležel. Vyhoupl se na mě a pevně svíral moje zápěstí. 

"Neříkal jsi náhodou, že nejsi žádné malé dítě? Nechováš se tak náhodou?" Tím mě opravdu zaskočil. Vzpomínal jsem na doby, kdy jsem ještě žil po boku královské rodiny. Opravdu se chovám jako malé dítě? Jenže jak to mám změnit? 

Edward mě pustil a odešel z místnosti. Okamžitě jsem vstal a vydal se za ním. Ocitl jsem se v jídelně, kde už seděl král Henry spolu s královnou Madison. Dále tam byl ještě jeden člověk.

"Takže ty jsi Zen? Moc mě těší, já jsem Dalila." představila se starší žena.

"Já už vás znám. A ano jsem Zen." řekl jsem nezdvořile a opřel se o práh. 

"Kde to vlastně jsem?" Založil jsem si ruce na prsou a čekal na jejich odpověď. 

"Tajné ústředí pod Anglií." Edward si sedl vedle královny a něco jí pošeptal.
Královna přikývla a podívala se na mne. 

"Zene, potřebovali bychom po tobě menší laskavost. Myslím, že víš o co se jedná. Jde o jednu truhlu." vysvětlovala královna, jenže já toto poučení vůbec nepotřebuji. 

"Chcete abych vám donesl Reenovu truhlu, nemýlím se?" Král, který zrovna pil svůj šálek čaje, se málem přidusil. Edward mě propálil pohledem a královna se zarazila. Dalila jen nečině přihlížela a přemýšlela nad tím, co se právě teď stalo. ¨

"Jak o té truhle víš?" zeptal se vážným, skoro až naštvaným hlasem Edward. "Jen vysoce postavení lidé ji znají. Lidé královské krve."

"Král Henry mi poslal dopis, jak já vím."

"Zene," král se postavil a nevěřícně promluvil. "Nikdy jsem tam nenapsal, že se jedná o Reenovu truhlu. Jak to, že znáš její název?" Tak teď mě dostali. Nebylo nic co bych mohl říci. Byla to pravda. Neměl bych znát jméno Reenovy truhly. 

"Dalilo, mohu s tebou na chvíli mluvit. Osamotě prosím." řekl jsem a pozoroval lékařka. Král s královnou mě propalovali pohledem. 

"Mad, Henry můžete na chvíli prosím odejít. Řekněte lidem, že přišel zachránce. Já už to zvládnu." odvětila Dalila s úsměvem. 

"Jsi si jistá?" Král se poškrábal na týlu. 

"Vaše Veličenstva, není se čeho bát, přeci jen tady budu s ní." Edward se na mě pousmál. Měl jsem nutkání ho praštit.Veličenstva odešli a já si sedl na volnou židli. 

"Co potřebuješ Zene?" Dalila se znovu usmála. 

"William." řekl jsem prostě a Dalila se začala opravdu hodně usmívat. 

"Ty se znáš s Willem? Jak se má? Vede se mu dobře? A co Karin? Co princezna?!
Pane bože, to musíme říct královně a králi." Hned jak to dořekla vstala a vydala se pryč z místnosti. 

"Dalilo! Karin je...!" začal jsem, ale sotva jsem řekl princeznino jméno, tak královna vběhla zpátky. 

"Co se stalo s Karin?!"

"Takže ty se znáš s naší princeznou. Hm, zajímavé." Edward se opřel o loket a čekal, až se zase rozmluvím. Vlastně všichni čekali, až něco řeknu. 

"Proto jsem vás tady nechtěl královno. Vaše dcera se před půl rokem ztratila, když jsme byli na obhlídce ohledně Morrganstamu." Královna si sedla na židli a měla slzy na krajíčku. 

"Řeknu vám všechno. Jen mi prosím dejte chvíli času."

-Edward-

Pozoroval jsem toho malého kluka, který toho věděl až moc. 

Zvedl jsem a odešel z místnosti. Tomu klukovi nevěřím. Ví toho opravdu hodně na malého spratka. A William by mu určete všechno neřekl. 

Dalila mi o tom proslulém Williamovi vyprávěla. Prý dokáže dodržet tajemství, a myslím, že Reenova truhla a tajemství uprchlé princezny je dost velké tajemství. Toho Zena si pořádně proklepnu. I kdybych měl použít násilí. Odhalím jeho tajemství a spolu s tím najdu i ztracenou princeznu.
Přesně jak jsem slíbil Henrymu.

pokračování příště

Ahojte! Pardon, že vydávám až dneska, ale bylo uzavírání známek a také chodím na doučování, avšak stejně budu dále psát, protože mě to baví a je to opravdu příjemný pocit, když se lidem Váš příběh líbí a čtou si ho.
Vaše Toro