Princezna na útěku

5. Co je vlastně pravda?

-Princezna-

Vyjeveně jsem se otočila, když jsem slyšela Jamesův hlas. Nevěřícně pozoroval jak v rukou držím můj luk. Aniž bych si to uvědomila, jsem můj luk sevřela ještě víc.

"Kde jsi to vzala?" Jeho náhle tykání mě zarazilo. To jsme si až tak blízcí, Jarko?
"B... bylo to tady, na zemi." odpověděla jsem se strachem. Jestli zjistí kdo jsem, nedopadne to dobře.

"Je to ztracené princezny, mé snoubenky. Proto to polož zpět na zem." řekl vážně až mi z toho naskočila husí kůže. Položila jsem svůj luk opět na zem a vstala jsem. To jsem však dočista zapomněla na mou nohu a začala jsem znovu padat. James mě v čas zachytil a to mě ještě víc vykolejilo.

"Omlouvám se vám, Katherine. Lidé říkají, že své geny nepotlačím a zjevně měli pravdu." 

"O čem to mluvíte?"

"Můj otec je tyran, má matka vražedkyně a to neznáte mého bratra. Určitě jste o něm slyšela plno klepů. Musím však říct, že jsou všechny pravdivé."

"Ehm... Já slyšela jen klepy o vás, Jamesi. Že jste tyran a vraždíte nevinné." odpověděla jsem potichu.

"Tak to zjevně nemluvili o mne. Já takový nejsem." řekl uráženě. Možná je to pravda, možná opravdu není takový, jak jsem si myslela. Ale jak se o tom ujistit? Jak zjistit pravdu o tomto princi?

-Král Morrganstamu-

Jako vždy sedím v pracovně a přemýšlím. Co jsem udělal špatně? Jsem hrozný otec?

Někdo zaklepal a hned vstoupil. Vykulil jsem oči, když jsem uviděl osobu stojící přede mnou. To už je let.

"Bratranče?" opáčil jsem pořád překvapeně.

"Vracím se do služby, bratranče. Vím, že mě docela dost potřebuješ." Změnil se. Něco se muselo stát.

"Ale vždyť máš Kateřinu, tvou Kateřinu, která čeká tvoje dítě. Přece se nemůžeš vrátit k funkci." Ještě více posmutněl. Vážně a odhodlaně mi odpověděl.

"Nemám nic. Je na čase se zase vrátit, a to hned." To byli poslední slova co mi řekl. Poslední slova, které mě drtili. Odešel a nechal mě tady úplně pohlceného jeho slovy.

Nic nemám.

-Princ-

"Jamesi, děje se něco?" optala se matka při večeři. Vzhlédl jsem k ní. Jako vždy se mě na něco ptala, ale nezajímala ji moje odpověď. Proto jsem řekl to co vždycky.

"Ne v pořádku, Vaše Veličenstvo. Rád bych se odebral do svých komnat, s vaším svolením samozřejmě." opáčil jsem a odpovědí mi bylo mámino kývnutí hlavou. Rozloučil jsem se, poklepal bratrovi na rameno a odešel do svého pokoje. Celý den mám myšlenky spjaté s Katherine a s Karin. Nějak mi přijde, že mi Katherine neříká pravdu. To jak svírala v rukou ten luk. Musím si ji proklepnout.

Katherine se objevila přesně ve chvíli, kdy se Karin ztratila. A to jak se sekla, když mi říkala její jméno.

Proč mi přijde, že je Katherine vlastně Karin?

Karin. To jméno mi zní v hlavě, jako rajská hudba.

Karin...

-Princezna-

Od té doby co mě James odvezl zpět k Dalile domů, jsem pořád jen přemýšlela o tom co se stalo. Nasedl na koně a ani mi nechtěl pomoct, ale nakonec jeho uražené já odešlo a on mě vyhodil do sedla. Celou cestu jsme si nic neřekli, oba jsme měli nad čím přemýšlet. Poté mě vysadil u Daliliné chatky a odjel.

Domnívám se, že něco tuší. O mně. O mé královské krvi. Avšak já mu nedovolím, aby se dozvěděl pravdu holobrádek. Je jen otázkou času, než se to dozví všichni. Jenže v tu dobu už budu dávno pryč. Daleko od Essenu. Daleko od Morrganstamu.

Za pár dní odcházím do Filadelfie.

pokračování příště

Ahojte! Omlouvám se, že je další kapitola až dnes, jenže jsem měla plno práce... Sice je tato kapitola krátká, ale i přesto doufám že dobrá. Hned se dám na psaní další části... Všem děkuji za čtení mých příběhů a za hvězdičky co mi dáváte, či komentáře, které mě hrozně těší. Děkuji.

S láskou.....

Vaše Toro