Princezna na útěku

12. O dva roky později

-Král Essenu-

Sedím u sebe v pracovně s mapou celého našeho území. Od doby co Morrganstam zanikl, můj otec získal celou jeho půdu. Jenže před půl rokem zemřel a můj starší bratr se vypařil, proto zbylo vše na mě. 

Už pět měsíců jsem králem Essenské říše a po svém boku mám mou matku. Teď se snažím vymyslet, jak znovu vybudovat trosky Morrganstamu. Byla to jedna z nejhezčích říší našeho kontinentu. Má rozsáhlá pole a krásné zahrady. Jenže tomu něco chybí. 

Když Morrganstam zanikl, všichni padli panice. Ne jen naše říše, ale všechny z našeho nejbližšího okolí. Šlo o vladaře Morrganstamu. Po jejich tělech nebyli ani stopy. Spolu s pátrací jednotkou jsem prohledat všechny trosky, ale byli tam pouze a jen těla vojáků. Žádné děti, ani ženy nebyli mezi mrtvými. Buď stihli utéct, nebo je zajali. 

Navíc ten stejný den, co zanikla tato říše, proběhlo i něco dalšího. Něco co mi do dneška nedává spát. 

Matka mi vybírá královnu, ale já stále přemýšlím nad tím, co se stalo s Katherine. Poté co jsem se toho dne vzbudil, nikdo už v domě nebyl. Dalila se vrátila až pozdě večer s oznámením, které tady už dlouho nebylo. 

Vrátili se. Deargové. To znamenalo jen jedno. Že tahle bitva teprve začala. Začala zánikem Morrganstamu a skončí naším zánikem, tak jak pravil osud.
...
Dveře pracovny sem otevřeli a dovnitř vešel důstojník. "Vaše Veličenstvo, zajali jsme neoprávněného vetřelce." oznámil mi a já nad tím jen zívl. Má matka vydala příkaz, že do naší říše nemůžeš proniknout bez oprávnění vyšší osoby- krále, či královny. 

"Kde?" zeptal jsem se s nezájmem a dál se věnoval své mapě. 

"U... Vaše Veličenstvo." důstojník se zarazil. 

"Kde jste ho našli?" Navázal jsem s ním oční kontakt a trošku více jsem zvážněl. 

"Vaše Veličenstvo, ten muž byl u trosek tehdejšího zámku Morrganstamu."Narovnal jsem se a vzal jsem si ze svého stolu meč. 

"Doveď mě za ním." přikázal jsem a vydal se na cestu. U trosek zámku jsem zrychlil, doufajíc, že to bude král Henry. Jenže to nebyl on. 

"Kdo jsi a co tady pohledáváš?" zeptal jsem se vážně a přejel chlapce pohledem. Měl na sobě roztrhané oblečení a na hlavě hospodářskou čepici. Byl hubený a docela malého vzrůstu. Hodně se podobal dívce. 

"Ztratil jsem se. Bydlíval jsem poblíž, ale na pár let jsem odjel za práci. Avšak když jsem se vrátil, můj dům už nestál na svém místě. Můžete mi prosím říct, že je má rodina v bezpečí?" jeho smutné oči se na mě zadívali a najednou se zarazili. Jako by se zděsil. Zadíval se na zem a už se mnou nadále nenavazoval žádný oční kontakt. 

"Dobře. Vemte ho na dvůr." řekl jsem a otočil se. Vojáci si mezi sebou vyměnili pohledy. 

"Vaše Veličenstvo, ale..." 

"Odporuješ mi?" Můj hlas zpřísněl. Věděl jsem, že nemají jinou možnost než mě poslechnout.
Proto jsem se bez dalších problémů otočil a nasedl na koně.

-Sedlák-

Když jsem se vrátil zpátky na farmu, nikde jsem ho nemohl najít. Chytil jsem Tamaru za ruku a zadíval se na ní. "Nevíš kde je Zen?Potřebuji ho najít, musím mu říct něco důležitého."

"Wille, byla na něm řada. Musel tam jít. Hlavně prosím nevyšiluj, on není blbý, vždycky všechno zvládne výborně..." 

"To si ze mě děláš srandu, že?!" Nejdříve jsem nechápal o čem mluví, ale poté mi to došlo. Morrganstam. Každodenní hledání důkazů. To není možné. 

"Kdo mu to přikázal?! Vždyť jsem byl jasně domluvený s Fredem, že tam nemusí chodit!" Ztrácel jsem nervy. Tohle není dobré. Co když ho chytili?! 

"Wille, víš. On sám tam chtěl jít." řekla potichu Tamara a mě to vyrazilo dech.

"Ten zatracený blb!" Otočil jsem se a vydal se vstříc padlé říši Morrganstamu. 

"Wille! To nemůžeš! Fred tě zabije, vždyť víš co se stalo minule! No tak, Wille!" Ignoroval jsem ji a dále pokračoval v cestě. Já toho blázna přijedu zpátky, ať se děje cokoliv.

-Vůdce odpůrců-

"Frede!" Otočil jsem se a uviděl Tamaru, jak ke mně udýchaně běží. 

"Co se stalo?" zeptal jsem se s klidem a úsměvem na tváři. 

"Bez tvého povolení... Víš... My..." 

"Nejdříve se nadechni. Nádech, výdech Tamaro."

Přikývla, chvíli si dýchala, aby popadla dech a poté znovu začala mluvit. "Will se bouří." řekla a já zakoulel očima. 

"Proč tentokrát?" optat jsem se a ona se zarazila. 

"Víš, Zen..." 

"Neříkej mi, že jste ho nechali jít prozkoumávat?" Napjal jsem se. Tohle není dobrý. Jediný kdo jeho tajemství věděl, jsem byl já a Will. Což jen dokazovalo, proč jsem jako jediný souhlasil s jeho zrušením obhlídky. 

"Víte, on nás pořád přemlouval a když on je taky rozkošný."

Opřel jsem se o stůl a vzdychl. 

"Frede. Zjistil jsi už nějaké informace o Katherine?" zeptala se zvědavě. 

"Ne. Zmizela před rokem a stále o ní nejsou žádné stopy." řekl jsem a dál už jí nevěnoval pozornost. Teď musím jít zastavit toho blázna než projde branou Essenského zámku.

-Sedlák-

Dorazil jsem k Morrganstamským troskám. Díval jsem se všude okolo, ale nikde nebylo ani vidu ani slechu o Zenovi. Šel jsem k zadním zahradám, když v tom jsem něco zaslechl. Rychle jsem se vydal za tím zvukem. 

"Pusťte mě! Hej říkám pusť, ty šmejde!"
ZEN. 

Stál tam s Essenskými vojáky, kteří ho táhli k jejich lesu. "Byl to Králův rozkaz, takže s námi půjdem, ať chceš nebo ne." řekl jeden voják a zatáhl za jeho ruku. 

"Králův?" Slyšel jsem jak se Zen potichu zarazil. 

V tu chvíli jsem se rozhodl zakročit. "Nechte mého Zena být!"

pokračování příště

Tak jo lidi. Dneska vydám dvě kapitoly. Kvůli vám jsem se odhodlala a místo učení (trochu jsem se učila) jsem vám napsala další kapitolu. Snad se bude líbit. Znovu pardon za chyby, někdy to opravím.
S láskou...
Vaše Tor