Princezna na útěku

11. Pád Morrganstamu

-Princezna-

Když Dalila z nevysvětlilelného důvodu odešla, rozhodl se i James, že se vrátí zpátky. Rozloučil se se mnou a zamyšleně odešel. 

Po jeho odchodu jsem se vydala k Willovi, kde jsem se dozvěděla o tom, proč Dalila odešla.
Chápala jsem, že chtěl pomoct tomu muži, také bych to udělala, ale i tak mi připadal zvláštní vztah mezi ním a tím mužem. Kdo to byl? Co pro Willa znamenal? 

"Hele Wille." začala jsem, ale i tak jsem se nedokázala přimět k té otázce. Kdo byl ten muž? 

"Promiň, ale teď si potřebuji odpočinout, to by jsi měla udělat i ty." řekl unaveně a hned po chvilce doopravdy usnul. 

Když jsem se pokusila vstát a odejít od něj, zjistila jsem, že mě chytil za ruku a nemůžu odejít. Proto jsem si sedla na židli vedle postele a opřela se o své ruce.
Zjevně budu muset spát tady.

-Král Morrganstamu-

Ráno mě probudilo náhle zaklepání na naše komnaty. Podíval jsem se vedle sebe a zjistil, že má žena není na svém místě a už sedí u okna, kde pozoruje obzor, jako by věřila, že uvidí naší jedinou dceru vracející se domů. 

"Dále" vyzval jsem člověka za dveřmi. Dovnitř vešel komorní s dopisem v ruce. Věděl jsem co to znamená, a má žena zjevně taky.

"Essen udělal první krok." řekla Mad a vstala. Vzala si dopis od komorního a poděkovala mu za jeho doručení. Došel jsem k mé ženě a začal, spolu s ní, číst ty osudové řádky.

-Královna Morrganstamu-

Čekali jsme to. Bylo jen otázkou času, než Essen doručí dopis o neplatném spojenectví.
Teď už šlo jen o to, kdy započne jejich útok. 

Essenské vojsko je rozsáhlejší než to naše, jen kvůli toho, že v naší říši byl stále klid a lidstvo se přestalo bát. Přestali jsme cvičit až moc vojáků a přitom nám jich zůstávalo stále dost na obranu.
Jenže teď nastala ta chvíle. Brzy se rozhodne o osudu Morrganstamu.

-Velitel Essenské jednotky-

Král mi dal příkaz zaútočit hned po doručení dopisu. Chtěl mít zkázu Morrganstamu co nejdříve hotovou.
Proto mi přikázal sehnat všechna naše vojska a proplížit se ke branám Morrganstamu.
Nyní jsme už jen čekali na příchod zvěda, který nám potvrdí doručení daného dopisu.
Ten dorazil velmi brzy a díky tomu, jsme měli možnost zaútočit ještě před východem slunce.
Dali jsme se do útoku.
"Žádné zajatce, všechny je pobijte!" Citoval jsem slova našeho krále a vydal se do akce.
...
Náš průnik do království byl velmi jednoduchý. Stačilo se zbavit pár nemotorných vojáků a byli jsme vevnitř.

Poté jsem spolu s šesti nejlepšími vojáky vyrazil do královských komnat, zbytek se vydal po celém zámku, zabít ostatní.
...
Vše skončilo v náš prospěch. Akce netrvala dlouho, proto jsem už zase stál před naším králem s oznámením.
"Morrganstam padl. Celá říše padla v plamen. Všichni zabití." řekl jsem a pousmál se. 

"Výborně Simone, věděl jsem že to dokážeš, jen jsem nečekal, že se král s královnou nechají tak lehce zabít." Král pokynul rukou, že už můžu odejít. Proto jsem se uklonil a vydal se k východu.
Morrganstam padl. Všichni kteří tam byli zemřeli. Vše z toho byla pravda.
Avšak nemůžu říct králi celou naší akci. Zatím ne.

-Sedlák-

Když jsem se ráno probudil, první co jsem viděl, byla Karin spící na mé posteli. Dost mě to překvapilo. Seděla na židli a opírala se postel. Její tvář byla tak klidná a vyrovnaná. Nemohl jsem odolat. Musel jsem se jí dotknout. Byla tak blízko, stačil mi jen kousek. Natáhl jsem se a... 

"Hm..." zavrtěla sebou Karin a já rychle odtáhl ruku zpátky. Karin se narovnala a promlula si spánky. 

"Už jsi v pořádku Wille?" optala se ospale. 

"Ano, zcela zdráv. Myslím, že je chvíle na to, abychom vyrazili." řekl jsem vážně a zadíval se do její tváře. Karin zvážněla. 

"Máš pravdu. Musím jenom dokončit nějaké přípravy a poté hned vyjedeme." Rychle se zvedla a odešla do druhé místnosti. Nechápal jsem to. Jaké přípravy má na mysli. Když jsem k ní došel připravovala nějakou směs. Přičichl jsem k jednomu lístku a zamotala se mi hlava. Že by uspávadlo? 

"James určitě brzo dorazí a já ho nemůžu nechat jít po naší stopě. Nechci to udělat, ale mám snad jinou možnost?" Podívala se na mě zesmutnělým výrazem. "Udělal pro mě toho hodně, ale i tak, je to nadále princ této říše a proto to udělám bez zaváhání." 

Překvapila mě její odhodlání. Já bych to nikdy nezvládl, přeci jen se jedná o prince Essenu.
...
Netrvalo dlouho a James dorazil. Mě nevěnoval žádnou pozornost, místo toho odtáhl Karin do druhé místnosti. Nechal jsem to na ní a čekal. Věřil jsem, že to zvládne. A taky, že to zvládla. Neplýtvala časem a uspala prince Essenu. Poté vzala svou brašnu a vyšla ven z domu. Následoval jsem jí. Nasedli jsme na koně, který zjevně patřil princi, a vyrazili jsme. Oba jsme věděli kam jedeme. Do Derinnu.

Karin vzala do rukou otěže a pokynula koně k jízdě. Ten se rychlostí vyřítil do lesa. 

"Karin, říkala jsi, že nevíš kde je Derinn, že?" Optal jsem se zaraženě. Jela na opačnou stranu. 

"Ne nevím. Jen se chci naposledy podívat na Morrganstam, poté ti dám otěže a můžeme vyrazit." řekla rozhodně a dál jsme uháněli lesem. Byla to opravdu rychlá jízda. Díky tomu jsme byli u úpatí Morrganstamu za chvilku. 

"Co to znamená?" Karin se zděšeně dívala před sebe a já nechápal co se děje. 

"Karin, jsi v pořádku? Děje se..." A poté jsem to uviděl. Celý Morrganstam byl pryč. Všude byli jen trosky. 

"Mami, tati." Karin tiše promluvila. Sesedla z koně a běžela vstříc svému zničenému domovu. 

"Karin!" Rychle jsem se vydal za ní. Nečekal jsem, že dokáže tak rychle běhat, ale zdá se, že ano. Doběhl jsem ji až když se sama zastavili u zámeckých bran. 

"Karin." řekl jsem udýchaně a podíval se na ní. Celý její obličej pokrývali slzy a panika.
Přesunul jsem svůj pohled na Morrganstamský zámek a zadržel jsem dech.
Všichni byli mrtví.

pokračování příště

Tak je to tady. Nová kapitola je na světě. Snad se bude líbit. Předem pardon za chyby.
Co si myslíte, že se stane dál? Bude Madison a Henry naživu? To se dozvíte až se zase odhodlám k napsání další kapitoly. 😜
S láskou 💖...
Vaše Toro