Princezna na útěku

15. Každý úplně jinde

-Zachránce-

"A nic víc, jo?" řekl jsem si sám pro sebe, když jsem se díval na toho kluka, jak tam tak leží. Sesedl jsem z koně a zvedl ho do náručí.
Jenom Zen. 

"Když jsi jenom Zen, jak je možné, že umíš bojová umění? Tohle by farmář umět neměl."
Moje samomluva s ním ani nehla. Proč asi.

Dal jsem ho na koně a sám jsem na něj taky vylezl. "Z Morrganstamu."
Uvidíme jak moc jsi z Morrganstamu.

-Zen-

Když jsem se probudil, byl jsem v nějaké místnosti. Byla velmi stará a zašlá. Jediné co tam bylo, byla postel a židle, na které seděl postarší muž. 

"Vaše Veličenstvo! Vaše Veličenstvo on se probral!" začal křičet ten muž, až mě z toho bolela hlava. 

Díky tomu, do místnosti vešel někdo, koho jsem snad staletí neviděl. "Konečně jsi se probudil Zene. Čekali jsme na to hodně dlouho." řekl král Henry. 

"Vaše Veličenstvo, jak je to možné?" optal jsem se zaraženě. 

"Edward nám řekl, že se jmenuješ, Zen. A jak jsem také zjistil, dostal jsi můj dopis." řekl s úsměvem a mě to hnalo slzy do očí. 

"Ano, Vaše Veličenstvo." 

"Nemusíš být tak formální. Morrganstam již neexistuje, už nejsem žádné Veličenstvo, teď jsem jen Henry." Ucítil jsem, jak mi ukápla slza. Tohle nesmíte říkat. Nesmíš. Nedovolím ti to. 

"Vaše Veličenstvo, sám víte, že zánik říše nic nezmění. Dokud žije Morrganstamský lid, máte povinnost být jejich vůdcem a vladařem." oznámil jsem vážně a podíval se na králův zaražený obličej. 

"Jak je možné, že něco takového víš? Myslel jsem, že jsi farmář." 

"Říkal jsem vám, že něco tají. Nebojoval jako farmář, ale jako elitní legie." řekl příchozí. 

"Ty?!" Naštvaně jsem se posadil. Co tady chce? 

"To já jsem tě sem přivedl. Řekl jsi, že jsi z Morrganstamu, tak jsem tě dovezl domů." Ušklíbl se. 

"Kdo vůbec jsi?" Díval jsem se na něj jako na blázna. 

"Edward." odpověděl prostě. 

"Jak je možné, že jsi věděl o přeživších z Morrganstamu, Edwarde?" Udělal jsem svou pózu, tak jako vždy, když jsem se snažil být vážný. Dovnitř vešla královna Madison a v rukou držela tác s čajem. 

Podívala se na mě a najednou jí tác vypadl z rukou. "Karin?" celá pomatená si mě prohlížela a já nechápal, co se tady děje. 

"Co prosím?" optal jsem se s nevěříčným pohledem. "Já jsem Zen."

"Promiň Zene, Mad je ještě trošku poblázněná z toho, co se stalo před dvěma a půl lety." Král vzal svou manželku za ruku a odvedl ji ven z místnosti. Proto jsme zůstali já a Edward sami. Na chvíli mě zabolelo u srdce, ale zakryl jsem to pod svou vážnou tváří. 

"Teď zpátky k mé otázce. Jak je možné, že jsi věděl, kde je lid Morrganstamu?" 

"To je jednoduchá otázka." řekl a sedl si na židli. "Byl jsem to já kdo je varoval, a kdo je zachránil před Essenskou armádou. Ještě nějaké otázky, princezno?" 

Princezno?!

-Sedlák-

Celou cestu přemýšlím. Měl jsme ho tam vážně nechat samotného?
Co když zase něco vyvede? Vím moc dobře, jaký je.

"Wille, už je moc tma, dáme si pauzu." řekl princ a sesedl ze svého koně. 

"Jak si přejete." Sedli jsme si k rozdělanému ohni, který i přes to, jak jsem se snažil ho rozdělat, skoro vůbec nehořel, a začali jsme probírat různá fakta, která jsme už zjistili. Nebylo jich moc. Spíše jen pár "asi" odpovědí, které nás nikam neposunuli. 

Když jsme všechno vyřešili, dal jsem si první hlídku a princ šel spát. Seděl jsem u ohně a pozoroval uhlíky, když v tom jsem zahlédl něco bílého. Bylo to jako duch, který se snaží někoho odvézt. Podíval jsem se na něj, ale on se hned vytratil. Proto jsem vstal a vydal se za ním, spolu s mou dýkou v ruce. Stále mě vedl dál a dál. Jako by měl předem určené místo. To mě dost znervózňovalo. Poté však konečně zastavil, bylo to jezera a já mohl vidět krásu celého lesa. Přestal jsem pozorovat přírodu a zaměřil se na toho, který mě sem přivedl. Byla to dívka. Hnědé vlasy jí vlály ve větru a prolínavé zelené oči jí vesele zářili. Tuto osobu bych poznal kdekoliv. 

"Sestro?" Duch zakroutil hlavou a jeho obličej se změnil, zeleň jejích očí se změnila na modř oceánu a vlasy jí trošku zesvětlaly. Vypadala přesně jako... jako... 

"Karin!"

pokračování příště

Tak další kapča je na světě. Nevím jestli stihnu dneska jeste jednu, protože toho mám opravdu hodně na zítra. Ale uvidíme.
Děkuji za přečtení a ohlas.
Vaše Toro