kámoš z tribuny // U20CZE

7

"Terez, máš chvíli?" zaslechla jsem v telefonu ve čtvrtek odpoledne Adama.

"No, co potřebuješ? Učím se na zítřejší ájinu," řekla jsem.

"Stejně to umíš, už jsem skoro u vás před domem, chci tě vytáhnout ven," naznal.

"Jen tak?" zeptala jsem se.

"Ano, jen tak, trochu se projít," odpověděl.

"Dej mi pět minut," řekla jsem.

"Dobře," zaslechla jsem ještě, než jsem stihla hovor típnout.

Ještě, že jsem byla namalovaná ještě ze školy, jen jsem si upravila vlasy a převlékla se do riflí, tílka a svetru.

"Už jsem tady," naznala jsem, když jsem přiletěla před dům.

"Tak super, jdem třeba na hřiště?" navrhl.

"Tak jo?" přikývla jsem a následovala jsem ho.

Sedli jsme si vedle sebe na houpačky a povídali jsme si.

"Ještě jednou dík za pomoc s tou matikou," zamumlal po chvilce.

"Jak ti to dopadlo? Už máš výsledky?" zeptala jsem se.

"Jo, mám dvojku, takže úplně super," usmál se.

"To mám radost," odpověděla jsem.

"Já taky," zasmál se.

"Jak to vypadá s tou repre?" zeptala jsem se.

"Za měsíc máme na deset dní kemp a pak máme kemp přímo před mistrovstvím, tak uvidíme jak daleko se dostanu," řekl.

"Určitě poletíš, věřím ti," usmála jsem se.

"Doufám," špitl s úsměvem.

Dál jsme si povídali o škole, hokeji a našich problémech, až najednou bylo půl deváté.

"Musím jít, já se totiž na rozdíl od tebe zítra neflákám ze školy," řekla jsem.

"Tě doprovodím," usmál se a šel se mnou až k domu.

"Díky za fajn odpoledne a večer," naznala jsem.

"Já děkuju, za všecko," odpověděl a pevně mě objal.

"Vidíme se v neděli?" zeptala jsem se.

"Jo, v neděli, zařídím ti volňásek," řekl a odešel pryč.