kámoš z tribuny // U20CZE

31

O týden později:

"Konečně jsi tu!" křikl Adam, když jsem dorazila na adresu, kterou mi ráno napsal.

"Páni, je to tady pěkný," vykulila jsem oči.

"Taková malá útulná chata," začal, "nahoře jsou čtyři pokoje, akorát na přespání," řekl, když došel ke mně a divně na mě koukal.

"Děje se něco?" zeptala jsem se.

"Ne, jen ti to moc sluší," usmál se, "na to, že jsi čerstvá dvacítka," dořekl.

"Díky," zamumlala jsem a odnesla jsem si batoh s oblečením do volného pokoje.

"Ne, fakt, myslím to vážně," křikl ze spodu.

"Já taky, díky, Najmič," usmála jsem se.

"Tak pojď, připijeme si na tebe, než tu bude moc lidí," řekl a podal mi drink.

"Tak na zdraví," odpověděla jsem.

"Jo, užij si oslavu," naznal a ťukl si se mnou.

"No doufám, že jsi ji naplánoval skvěle, věřím ti," usmála jsem se.

"Určitě se ti to bude líbit," řekl.

Do půl hodiny přišlo hned několik lidí, kluci z hokeje, moje dobré kamarádky ze základky a bylo to vlastně hrozně super.

Tancovali jsme, pili jsme a slavili jsme.

Všechno bylo skvělý.

"Zatancujeme si, Terez?" došel Pářa.

"Hele, klidně, ale nezaručuju, že ti nepošlapu boty," zasmála jsem se.

"V pohodě, to přežiju," odpověděl.

"Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?" zeptala jsem se, když jsme tancovali uprostřed obýváku.

"Hele, celkem fajn, jen moc hokeje," odpověděl.

"Chápu, vůbec na tebe nemám čas, pořád se učím na maturitu, přece jen už se to blíží," řekla jsem.

"Vždyť máš ještě čas, je konec února," zasmál se.

"Já vím, ale bez učení to nedám," naznala jsem.

"Teď to neřeš a pojď se napít," usmál se a táhl mě do kuchyně na panáky.

No, nakonec mě všichni solidně sundali.

Kolem půl druhý už jsem asi ani nevěděla o světě.

Asi jsem měla fakt totální blackout a ani jsem moc nevnímala, co se děje.