kámoš z tribuny // U20CZE

17

"Ještě něco bys ráda věděla?" zeptal se, když jsme si sedli na jednu z laviček.

"Máš ještě něco na srdci?" usmála jsem se.

"Spíš bych se teď chtěl zeptat já," řekl.

"No?" nadzdvihla jsem obočí.

"Proč jsi mi dala šanci ti to všechno říct? Upřímně jsem si myslel, že mi ten dres omlátíš o hlavu a tvůj Connor mě bude hnát až na Sibiř," zamumlal.

"Já ani nevim, každej si asi zaslouží druhou šanci," špitla jsem a pousmála jsem se do země.

"To je ten jediný důvod?" zeptal se.

"Asi ne, já si myslím, že je to jeden z mnoha důvodů," odpověděla jsem.

"Fakt, jo?" pousmál se.

"Jo, určitě," řekla jsem.

"A mohl bych ty další důvody už konečně znát?" špitl.

"Myslím, že teď na to není vhodná doba," naznala jsem.

"Hele, když už jsme se tak hezky usmířili, tak mám pro tebe dárek, malinkej," řekl a vytáhl z kapsy nějaký papír, "dojedeš mě zítra podpořit do Bolky?" usmál se.

"Jak podpořit? Tam budeš jako Hugo novinář nebo Martin hokejista?" zeptala jsem se.

"Budu tam jako Hugo hokejista," řekl.

"Tak jo, dojedu moc ráda," špitla jsem.

"No, vlastně mám pro tebe dva lístky, kdybys chtěla vzít ještě někoho třeba," usmál se.

"Jo, já řeknu bráchovi, třeba mi udělá i osobního řidiče," řekla jsem.

"Tak se to dělá," naznal.

"Však jasný, musíš to umět," usmála jsem se.

"Já vím, tak co, půjdeme pomalu?" zeptal se.

"Jo, musíš si před zápasem odpočinout," odpověděla jsem.

"Hodím tě domů," usmál se a táhl mě k sobě do auta.

"Díky," řekla jsem.

"Vůbec není zač, já díky, za tu šanci," naznal a odvezl mě domů.

"Tak se uvidíme zítra?" zeptal se, když zastavil před našim domem.

"Na zápase tě uvidím, ale spíš se můžeme vidět v pátek," odpověděla jsem.

"Tak fajn, v pátek," usmál se.

"Díky za fajn den," řekla jsem a šla jsem pomalu domů.