kámoš z tribuny // U20CZE

27

"Brácha, ještě tu budeš?" zeptala jsem se, když jsem na něj narazila v kuchyni, kde se bavil s Najmičem.

"Vždyť jsem vám říkal, že tu klidně můžete přespat," odpověděl Adam, když bráchu nějakej kluk odtáhl k panákům.

"Já vím, ale já radši půjdu domů," pousmála jsem se.

"Chápu, mám tě doprovodit?" zeptal se Adam.

"Ne, dobrý, už se nabídl Hugo," řekla jsem.

"Ajaj, no dávej na něj pozor," zasmál se.

"Co je?" nechápala jsem.

"No, občas je trochu divoký kluk," odpověděl.

"Ajo, hele, Najmič, trošku brzdi," usmála jsem se.

"Jen tě varuju, znám ho moc dobře," řekl.

"Mi můžeš pak povyprávět, až budeš ve formě," naznala jsem.

"Fajn, tak jo," začal, "díky, že jsi dorazila, Terez," usmál se a pevně mě objal.

"Můžeme?" zeptal se Hugo, když přišel k nám.

"Ještě se vrátíš, Hugo?" zeptal se Adam.

"Hele asi ne, musím se prospat na zejtra," odpověděl.

"Notak nedělej," zasmál se.

"No nic, měj se, Najmič," řekla jsem a s Hugem jsme pomalu šli ven.

"V pohodě?" zeptal se, když jsem málem spadla z obrubníku.

"Jo, v rámci možností," usmála jsem se.

"No, radši ti pomůžu," špitl a pevně mě chytl.

"Díky," začala jsem a zbytek cesty sme byli celkem potichu.

"Děje se něco?" zeptal se nervózně Hugo, když sme byli v polovině cesty a dokonce se i zastavil.

"Proč mě před tebou všichni varují?" špitla jsem.

"Asi protože nemám moc dobrou zkušenost s holkama a žádná se mnou moc dlouho nevydrží," řekl upřímně.

"Jakto?" nechápala jsem.

"No, chyba bude asi ve mně, když všechny zjistí, co to je být s hokejistou, tak radši rychle utečou jinam," odpověděl.

"Já vím," začala jsem,"ale kdyby tě ty holky měly rády, tak to zvládnou," usmála jsem se.

"To asi jo, já nevím, ale prostě vždy to skončí hrozně rychle, je to možná i tím, že jsem si u některých nalhával, že je mám rád a přitom to tak nebylo," řekl.

"Promiň, že jsem se ptala," zamumlala jsem.

"Všechno v pohodě," usmál se a dlouze mě políbil, "tebe mám ale opravdu rád, fakt," špitl.

"Já tebe taky, moc," řekla jsem.

"Tak pojď, dovedu tě domů a uvidíme se zítra," zamumlal a vedl mě k našemu domku.

"Díky moc, Hugo," špitla jsem.