kámoš z tribuny // U20CZE

29

Celý týden jsem se věnovala škole, s Hugem jsme se ani moc neviděli a já se pomalu připravovala na jeho odjezd na kemp.

V pátek odpoledne jsem si sbalila věci a šla jsem k Hugovi, chtěla jsem ho překvapit.

"Pojď dál, zrovna vařím večeři, pomůžeš mi?" usmál se a dlouze mě políbil.

"Tak jo, řekni mi, co mám dělat a bude to," řekla jsem a dali jsme se do vaření.

"Doufám, že mi teď neodejdeš," špitl, když jsme po jídle seděli na sedačce s vínem v ruce.

"Měla jsem v plánu se za tebou jen zastavit, vždyť zítra jedeš na ten kemp," odpověděla jsem.

"Máme tam být až odpoledne, klídek," usmál se.

"Tak to bych se tu mohla zdržet," řekla jsem.

"Vůbec nic bych proti tomu neměl," zamumlal.

"Tak fajn, přemluvil jsi mě," usmála jsem se.

"To jsem rád," odpověděl a dlouze mě políbil.

"Jo, já taky," řekla jsem.

"Copak?" zeptal se.

"Ale nic, jen už teď mi chybíš," pošeptala jsem a pevně jsem ho objala.

"Neboj, teď je to jenom na chvíli," usmál se a hladil mě po zádech.

"Teď ano, ale co pak?" zeptala jsem se.

"Na to je teď dost času," odpověděl.

"Já vím, promiň," řekla jsem.

"V pohodě, já to chápu," zamumlal.

Nakonec jsem v jeho objetí usnula.

Probudil mě, když mě táhl do ložnice.

"Dobrou noc, zlato," zaslechla jsem, ještě než jsem stihla znova usnout.

Ráno mě probudily polibky na tváři.

"Vstávej, Terez, ať ještě něco stihneme," šeptal.

"Dej mi pět minut," zamumlala jsem.

"Tak jo, jdu udělat snídani," řekl a po chvilce přišel s vaječnou omeletou.

"Co máš dnes v plánu?" zeptala jsem se, když jsem si sedla.

"Půjdeme se někam projít a pak si dáme někde dobrý oběd, v jednu mě má vyzvednout Pářa," odpověděl.

"Tak jo, to zní fajn," usmála jsem se.

"Jo, užijeme si to," špitl s úsměvem.

"Mně je vlastně úplně jedno co budeme dělat, hlavní je, že budeme spolu," řekla jsem.

A to byl vlastně jeden z posledních dnů, který jsme si spolu fakt moc užili.

Protože týden na to mi Hugo odletěl do Kanady.

A už to prostě nebylo jako dřív.