kámoš z tribuny // U20CZE

15

"Terez, pojď mi otevřít," slyšela jsem v telefonu Lukáše a ihned sem šla ke dveřím.

"Co tu blbneš?" pousmála jsem se.

"Psal mi, Mára, že jsi sama doma a mám tě zkontrolovat," řekl předal mi tři krabice s pizzou.

"Jsme tu jen dva, proč tři bedny? Conn pizzu nedostane," naznala jsem.

"Já vím, já mám šílenej hlad," zasmál se a mířil ke mně do pokoje, "máš nový dres?" zeptal se a vzal ho do ruky.

"Jo, mám," zamumlala jsem.

"Jak víš, že tu Hugo bude hrát? A odkud ho máš?" vykulil oči.

"Je to komplikovaný," začala jsem.

"Ježiš to je idiot," řekl.

"Odkud ho znáš?" zeptala jsem se.

"Jezdíme spolu od šestnáctek na repre, docela dost se bavíme, teď se přišel před mistrovstvím rozehrát sem," odpověděl.

"Achjo," zamumlala jsem.

"Už mi povíš, co se tu děje?" pousmál se.

"Já nevím, jestli na to mám teď úplně sílu," řekla jsem.

"Tak mě nech hádat," začal, "to je ten kluk o kterém jsi mi říkala, viď? Akorát ti zapomněl říct, že je hokejista," naznal.

"No, asi tak nějak, dneska to na mě vybalil a já nevěděla, co říct," špitla jsem.

"A co se stalo?" zeptal se.

"Odešel," odpověděla jsem.

"Nečekal tady?" zamumlal.

"Ne, já ho tu asi ani nechtěla," řekla jsem a z tváře mi tekla dolů první slza.

"Terez, neplakej, žádnej blbej hokejista ti za slzy nestojí," špitl a pevně mě objal.

"Udeláš pro mě něco?" zeptala jsem se.

"Cokoliv na světě," odpověděl a hladil mě po zádech.

"Zůstaň tady se mnou a něco mi o něm řekni," řekla jsem.

"Určitě?" zamumlal.

"Ano, prosím," pousmála jsem se a on se dal do vyprávění.