kámoš z tribuny // U20CZE

14

"Tak pojď, hele, dáš si aspoň čaj?" zeptala jsem se po chvilce ticha a táhla jsem ho do domu.

"Moc rád," odpověděl.

"Fajn, tak zatím si odlož a počkej tady v pokoji," usmála jsem se a on přikývl a rozhlížel se kolem.

Za moment jsem byla zpět.

"Ty se znáš s Najmičem a Pářou?" zeptal se hned, když jsem přišla do místnosti.

"Přece jsem jim všem vlezla do postele," zasmála jsem se.

"Vlastně o Najmičovi jsme se bavili, ale o Lukášovi ses nezmínila," řekl.

Měla jsem za to, že jsem mu o nich říkala, o Lukášovi i o Adamovi, ale to je jedno.

"Však jsme toho spoustu nestihli probrat," pokrčila jsem rameny.

"Takže vy se znáte?" zeptal se.

"Jsme kamarádi od malička, je takovej můj druhej brácha," řekla jsem.

"Aha, to je hustý," odpověděl.

"Proč tě to tolik zajímá?" pousmála jsem se.

"Ale nic, taky Lukáše znám," začal.

"Já vím, vždyť pracuješ v klubu," zamumlala jsem a upila jsem si ze svého čaje.

"Jo, vlastně je to tak," usmál se a v tom mu zazvonil telefon, "promiň, to musím vzít," řekl.

"Ano? Dobře, takže s tím transferem už to je v pořádku? Takže v pátek? Super, díky, trenére," sypaly se z něj slova.

"Nějaký problém?" zeptala jsem se.

"Ne, vše super," začal, "jen bych ti asi měl říct, kdo vlastně jsem," špitl.

"Já to vím, vím, že jsi moc fajn kluk, máš rád hokej a já tě mám ráda," pousmála jsem se.

"Taky tě mám rád a s tím hokejem jsi to taky trefila," odpověděl.

"Nebo bych měla vědět ještě něco?" nechápala jsem.

"Obstaral jsem ti dres nové posily," řekl a podal mi tašku, kterou celou dobu nesl.

"Proč to pro mě děláš, Hugo?" špitla jsem.

"J-já se vlastně nejmenuju Hugo, jsem Martin, Martin Haš a kluci v kabině mi říkají Hugo," zamumlal.

"Takže ty hraješ hokej?" zeptala jsem se zmateně.

"Jo," odpověděl, "zlobíš se hodně?" špitl opatrně.

"Já, potřebuju to nějak vstřebat," zamumlala jsem.

"Chápu, tak já půjdu, zatím se měj, mám tě rád," pousmál se a vydal se pryč.

Jen jsem nechápavě koukala na to, jak se vzdaluje a já v ruce držela jeho dres.